Článek
"Všechno fungovalo skvěle, navíc jsem cítil obrovskou vnitřní pohodu a po dlouhé době získal potřebný klid," tvrdil jezdec, jenž od sedmého místa při Velké ceně Portugalska v září 2001 ještě v kategorii stopětadvacítek nebyl ve výsledkové listině tak vysoko. "Mám z osmé příčky ohromnou radost, musím poděkovat mechanikům i celému týmu za výborně připravenou motorku."
Loterie na mokru
Už při kvalifikaci na Phillip Islandu se mu povedla dvě nej. "Třetí řada na roštu byla nejlepším tréninkovým výsledkem ve dvěstěpadesátkách, navíc s nejmenší časovou ztrátou na prvního," připomínal. Jenže po probuzení v den závodu viděl, že hustě prší, a radost byla pryč. "Na mokru je to vždy loterie," přiznal své obavy. Brzy po startu také ztratil slibnou desátou pozici. "Měl jsem problém s klouzajícími pneumatikami, k tomu šla ztuha přední brzda," prozradil.
Postupně ale osychala trať, takže problémy ustávaly, což se rapidně promítlo na dosahovaných časech. "Bylo však velmi obtížné udržet ideální stopu. V jednom kole jsem se o několik centimetrů netrefil při nájezdu do zatáčky do stopy a jen taktak jsem se vyhnul pádu," líčil strasti závodu, v němž se zlepšoval z 19. místa až na osmé v cíli.
Risk v závěru
"Ke konci jsem jel hodně riskantně, vzešlo z toho i nejrychlejší kolo závodu. Hodně mě těší, že jsem v zatáčce těsně před cílem stihl venkem předjet i lídra šampionátu Poggialiho," liboval si Huleš, jenž v posledním kole předstihl i krajana Lukáše Peška, který pak upadl ve snaze vrátit mu to. Stačil ještě nasednout a dojet dvanáctý, takže poprvé v životě v MS bral body, ale uklouznutím kola přišel o jejich větší porci.
Huleše čeká příští víkend ve Valencii poslední závod sezóny, čímž se po dvou letech rozloučí s kategorii do 250 ccm. "Příští rok se v barvách Elit týmu vracím zpět do stopětadvacítek, australský úspěch na tom nemůže nic změnit. Mám pocit, že ve třídě malorážek mohu nejlépe uplatnit své jezdecké předpoklady."
