Článek
Na poslední cestu Huleše doprovázely oblíbené písně a pietní proslovy připomenuly jeho úspěchy v motocyklovém sportu. Mezi smutečními hosty byli zástupci jeho sportovní stáje, u rakve stáli v přilbách dva chlapci z jezdcova fanklubu, na zádech měli Hulešovo oblíbené číslo 39.
"Dnes ho všichni přítomní doprovázíme k pomyslnému startu na trať, o které nikdo z nás neví, zda jsou tam vyhlašováni vítězové a jsou-li v tomto závodě i poražení. Tuto trať k poslednímu závodu si vybral Jarda sám. Respektujme jeho rozhodnutí," s těmito slovy a pokřikem "Jardo, vohul je!," se s Hulešem za kamarády, fanoušky a motorkáře rozloučila Romana Navarová.
Porazil i Rossiho
Jaroslav Huleš se narodil 2. července 1974 v Čimelicích na Písecku. V začátcích se shlédl ve starším bratru Václavovi, který jezdil motokros. Jemu ale učarovala silnice.
Huleš, který se rozhodl skoncovat s životem oběšením v den svých třicátých narozenin, debutoval v mistrovství světa silničních motocyklů před deseti lety. Od té doby absolvoval přes sto Velkých cen, jeho největšími úspěchy byla šestá místa v Jerezu (1998) a na Sachsenringu (2001). Před třemi lety obsadil konečné patnácté místo ve třídě do 125 ccm.
V roce 1995 dosáhl výrazného úspěchu na Masarykově okruhu, kdy zvítězil v závodu ME doprovázejícím Velkou cenu v Brně. Tehdy porazil i vycházející italskou hvězdu Valentina Rossiho,
Kvůli věku musel z MS
Loni v prosinci mu organizátoři šampionátu nepovolili návrat do závodů v nejslabší třídě do 125 ccm, přestože už měl domluvené angažmá s českým týmem Elit. Oficiálním důvodem byl příliš vysoký věk pro účast v nejslabší kubatuře.
V lednu se dohodl na startu v německém šampionátu superbiků, ale pak přišla další změna a Huleš podepsal smlouvu s rakouskou stájí, která se účastní mistrovství světa ve vytrvalostních závodech. V dubnu si však při pádu během tréninku na Masarykově okruhu v Brně vážně poranil ruku a rameno a úvod sezóny zmeškal.
