Hlavní obsah

Kornfeil před Brnem doufá, že přišel čas stupňů vítězů, ale ničí ho svéhlavost týmového kolegy

Brno

Za čtyři roky účinkování na brněnské trati dojel při domácí Velké ceně motocyklů Jakub Kornfeil pokaždé mezi osmi nejlepšími v Moto3. Letos otevřeně mluví o vysněném pódiu. „Motorku na to letos mám a říkám si, že to jednou už musí vyjít,“ říká 21letý český závodník.

Foto: Sport.cz

Český motocyklový závodník Jakub Kornfeil.

Článek

Kudy podle vás vede cesta na stupně vítězů?

V Moto3 se jezdí závody ve skupině, a jestli v ní od začátku budu a nebudu ji muset stíhat, pak jde o to, jak si naplánuji poslední tři zatáčky. Když promeškám šanci, budu maximálně někde kolem šestky. Naopak když je zvládnu dobře, mohlo by to konečně vyjít na bednu.

Štve vás hodně, že se to zatím ještě nikde nepovedlo?

Bohužel letos mně při nejlépe rozjetých závodech zhasla naděje a nebyla to přitom ani moje vina. V Argentině mě sestřelil Bagnaia ze čtvrtého fleku, v Itálii Antonelli z pátého a v Assenu přede mnou spadnul Ajo a já musel mimo trať, abych ho nepřejel.

Co člověk cítí ve chvíli, kdy mu někdo jiný takhle zničí závod?

Naprostou bezmoc, řekl bych přímo nasr... Cloumá to s psychikou, ale hlavu mám pořád dobrou a věřím si. Spousta horších jezdců, které běžné porážím, už na pódiu stála. Tak je to u mne snad jen otázka času a proč by to nemělo klapnout hned v Brně.

Komplikuje vám situaci nečekaně napjatý vztah s týmovým kolegou Viňalesem?

Isaac je prostě jiný. Jeho bratranec Maverick jede v Moto2 o titul, ale s tímhle není možná žádná domluva. Je strašně svéhlavý, nepřemýšlí a jen pořád tahá zápěstím za plyn. I když mu i mechanici v týmu Calvo už vysvětlovali, že spolupráce by pomohla oběma.

V čem především?

Vyjít si vstříc a jet za sebou kvalifikaci, klidně nás to hodí oba do prvních dvou řad. Jenže Isaac Viňales nedokáže přenést přes srdce, když jsem prostě před ním. Stává se to dost často, což ho psychicky pokládá. Někdy se mi zdá, že závodí jenom proti mně a proti nikomu jinému.

Takže jste v Moto3 sám proti všem?

Bohužel nejsem takový frajer, abych si pokaždé zajel rychlé kolo sám. Když pak startuju někde z páté řady, dostat se o pět míst dopředu, to není pět předjetí, ale třeba třicet, protože špička je hrozně našlápnutá a když v jedné zatáčce někoho dám, v další mně to vrátí zpátky.

Ještě spolupracujete s psycholožkou?

Mám v tomto směru dobrou kamarádku, ale není to tak, že by mi napravovala hlavu, tu mám fakt naprosto v pořádku, i když by si to třeba někdo nemyslel. Spíš si spolu povídáme o různých věcech v životě nebo při závodech, jak reagovat, jak se zachovat a ona se mě snaží tak nějak číst a když se jí na mně něco nelíbí, tak potom řekne, no možná bys to mohl udělat takhle a takhle.

Reklama

Související témata: