Článek
Kdyby se jelo jinde, ještě byste nestartoval?
Těžko říct, ale asi moje rozhodnutí nasednout na motorku uspíšilo to, že se teď jede v Brně. V každém případě letošní závod pro mě bude mnohem těžší než kdykoliv jindy.
Těžší o ten zdravotní handicap?
Přesně tak. Poraněný kloub pořádně neohnu a hlavně bolest ještě neodezněla. Nesmím si ale strach z ní pouštět do hlavy, musím to prostě překousnout a vydržet. Už je mi dost let, abych se s tím nějak srovnal.
Nějaké utišující injekce nepomohou?
Doktoři mě rovnou upozornili, že na injekce můžu zapomenout. V poraněné oblasti není žádná měkká tkáň a píchat je přímo do kloubu by bylo nebezpečné nejen kvůli absolutnímu znecitlivění, ale i s ohledem na riziko infekce.
Tušíte, co provede noha, až v pátek při prvním tréninku sednete na závodní motorku?
Zatím jsem se zkusil projet jen na normální mašině v teniskách. Bolest se dala relativně vydržet, i když jsem ji cítil při každém řazení. Stejně jako v okamžicích, kdy jsem se v zatáčce opřel o stupačku. Zranění je v místě, kde je pří jízdě na motocyklu noha nejvíce zatěžovaná. Úplně nejhorší ale bude dostat se do závodní boty.
Už jste to zkoušel?
Jo, a byla to katastrofa. Vzal jsem si raději o číslo větší a ještě z ní vyndal tu vnitřní vložku, přesto jsem ji nebyl schopen nazout. Limitující je omezená pohyblivost, ale i otok. Už počítám s tím, že při nutnosti častého obouvání budu trpět.
Co s tím?
Zatím moc nevím, snad nějakou stahovací bandáž. Už mě i napadalo, že bych botu se skřípěním zubů oblékl vždycky ráno a sundal až večer, ale to bych musel mít na sobě celé tři dny i kombinézu a to bych se v těch vedrech úplně zbláznil.
Neodešla vám během dvouměsíční nečinnosti i fyzická kondice?
Trochu se toho bojím, protože jsem nemohl pořádně nic dělat. Nešlo cvičit, běhat ani jezdit na kole.
Nějakou alternativní léčbu jste nezkusil?
Žádného dobrého šamana neznám, takže ne. Rehabilitoval jsem intenzivně podle pokynů lékařů.
Co tedy sám od sebe během brněnské Velké ceny očekáváte?
Děsně dlouho jsem na motorce neseděl, proto se už na závodění těším a doufám, že nebude trvat dlouho, než se do toho dostanu. Uvidím, kam až mě zraněná noha pustí, ale snad nebudou bolesti palce tak ukrutné, aby to moji jízdu nějak zásadně poznamenalo.
Letos jste se ale zatím ani jednou nedostal v závodě mezi elitní patnáctku a během vaší léčby nedosáhli na body ani náhradníci Aojama i Elias. Co je špatně?
Oba měli podobné pocity a stejné problémy na motorce jako já. Takže když to řeknu natvrdo, nekecal jsem a nehledal žádné výmluvy ohledně těžkostí s nastaveními a účinností zadního tlumiče. Ale to mi věřte, že mě štve, že se nedokážeme prosadit na body. Je to až frustrující, jak daleko k nim letos je.
Umíte si představit, že byste měl nulu na kontě i na konci sezóny?
Už mě i taková kritická varianta napadla, ale snad se to nestane a povede se mi letos něco urvat. Neříkám, že hned v Brně. Tady nemá smysl čekat žádné převratné výsledky. Věřím, že fanoušci to budou chápat a po závodě to od nich neschytám. Poslední dobou je čím dál těžší zajet v MotoGP nějaký solidní výsledek s netovárním strojem.
Takže co s vámi bude příští rok, nezměníte kategorii?
Vím, že německá média psala o mně v souvislosti se superbiky a já neříkám, že bych tam nešel. Ale s nikým jsem o tom nejednal a zatím nehledám ani takovou možnost. V polovině srpna už je ale na čase řešit budoucnost a za sebe říkám, že bych rád i pro rok 2016 zůstal u Hondy. Měla by mít už společnou elektroniku s továrními motocykly, což by pro můj stroj specifikace Open určitě znamenalo výrazné přiblížení. Jen se bojím, že tam bude zase nějaké ale, které si prosadí fabriky.
