Rubriky:

Motocykly

Drymla už bolí jen kuří oko, těší se na ryby

6. srpna 2006 12:00 - PRAHA

Tváře má propadlé, ale to nejhorší po hrozivé nehodě plochodrážník Aleš Dryml přestál. "Už je to dobré, bolí mě jen kuří oko na patě," říká s úsměvem, ale obezřetně mluví o plánech. "Můžu na procházky, chystám se na kolo. Extrémní zátěž ale nesmím, čekají mě ještě vyšetření," pokračuje až překvapivě svěží pardubický jezdec.

 

PRÁVO/Václav Jirsa

"Jen jsem zhubl. O nějakých pět sedm kilo, ale já vždy byl štíhlejší," připomíná následky kolize ze závodu britské ligy v Oxfordu. Po defektu vlastního motocyklu a pádu ho zasáhly do spánku v plné rychlosti stupačka a motor stroje Američana Correyho. Na třech místech mu prakly kosti v hlavě. "Podruhé jsem se narodil. Ještěže na přilbách nešetříme," podotýká Aleš.

Ani neví, že jeho helmu rodinní příslušníci přivezli domů. Praskla, ale zabránila ještě většímu maléru šestadvacetiletého jezdce. Podobné to bylo v Lukášově dřívějším případě. I on zažil děsivý pád. O tři roky dříve v Kršku při Grand prix Slovinska. A také 12. července, je to zpropadené datum pro Drymly. "Aleš na tom byl hůř, já jsem měl jen otřes mozku," srovnává mladší z bratrů, pětadvacetiletý Lukáš. Ale i teď si užil své. S rodinou vyrazil trávit dny plné obav do Oxfordu k Alešovu lůžku. "Ukázali se i kamarádi, lidi z klubu. Mechanik Andy Cooper spal na chodbě," vypočítává Lukáš.

Už týden je Aleš doma, když ale procitl, vypadalo to po hrozivých prognózách skoro jako zázrak. "Miracle man, zázračný muž - 19. července, triko s tímhle nápisem a datem druhého narození jsem dostal," líčí Aleš. Zatímco rodina ve chvíli, kdy se probral, mohla jásat, on si vyndal všechny ty hadičky, na které byl napojený. "Je to asi běžná reakce zraněného. Hned tam ale byli doktoři. Starali se opravdu skvěle, nechci srovnávat kvalitu s těmi našimi. To je určitě stejné, tam jsme ale pocítili i hodně lidskosti," podotýká Lukáš.

Zraněného ladili jako rádio

Co zažíval ve zlých dnech jeho bratr? Může snad potvrdit zážitky těch, kteří se ocitli blízko smrti a pak hovořili o jakémsi světle na konci tunelu? "To ne. Měl jsem ale dlouhé, barevné a pozitivní sny," vybavuje si Aleš. Osudný závod si však nepamatuje. "Ale co bylo před ním to už ano. A taky vše ostatní," libuje si, že si neodnese žádné následky. Matně si vzpomíná i na to, jak ho v prvních dnech po zranění přepravovali z jedné nemocnice do druhé.

"Vnímal i ve chvíli, kdy ho vezli sanitkou ze stadiónu. Bylo dobře, že v opravdovém bezvědomí pobyl málo. Kontrolovaný umělý spánek ho uzdravoval," pokračuje Lukáš.

Lékaři opakovaně zkoušeli Aleše probrat. "Ubírali sedativa, a když mu tlak v hlavě stoupal, tak je zase přidali. Ladili ho jako rádio," popisuje Lukáš. Co jeho bratra zachránilo? Říkalo se, že zázrak... "Hlavně to, že je bojovník. Největší ze všech. A taky ten zázrak," soudí Lukáš.

Aleš se dosud nepodíval na záznam svého pádu. "Není ta pravá chvíle," říká. Jak kolizi viděl Lukáš? "Correy to určitě neudělal schválně, ale byla to jeho chyba, vždyť jiní dva jezdci se Alešovi vyhnuli, stejně tak v mém přípradě před třemi roky motorku včas mimo mě složil Mark Loram," připomíná mladší z Drymlů.

V nejbližších plánech nemají plochou dráhu. Letos už se nesvezou. "Máme pozvánku na ryby do Švédska, těšíme se," zajiskří se bratrům v očích. Lukáš bez váhání odmítá nabídky závodit v Polsku. Tarnow jej láká místo Rickardssona, který ukončil kariéru a mezitím se také stačil zastavit za Alešem v oxfordské nemocnici.

Pro letošek končí

Po zranění bratra a dalších jezdců by se Lukáš mohl posunout i do startovní listiny finále kvalifikace o účast v Grand prix. "Na to je čas, ujasnil jsem si některé věci a vím, co je pro mě důležité," tvrdí Lukáš. Co finační ztráty, když nebude objíždět závody jednotlivých lig? "Do konce sezóny jsou jen dva měsíce. Co to je," nedělá si z toho hlavu. A co dál? "Nechceme teď dělat rozhodnutí. Necháme to na později," nehodlají se unáhlit.

I myšlenka, že skončí úplně, je ve hře. "Já bych se nezlobil," říká Aleš Dryml starší, kdysi též úspěšný závodník, teď majitel obchodu a servisu se škodovkami. "Já jsem kluky nenutil, aby jezdili, ale byli pořád se mnou a vyplynulo to. Nebojím se, že se neuplatní jinak. A nemusejí jen prodávat auta. Umějí jazyky, ovládají počítače, mají vyšší ambice," dodává Dryml starší.

Václav Procházka, Právo

Zrušit