Článek
I přes prvenství nebyly pocity nijak slastné. „Spíš divné. Trocha nostalgie, ale jednou to přijít muselo,“ řekl Právu jezdec, který zaokrouhlil počet domácích titulů na nepřekonatelných čtyřicet. „A to ještě dva mohu získat, aniž bych sedl za volant. Ve vytrvalostním závodě v polovině října v Brně jsem tak jako tak členem týmu, který jede na titul, a v jednotlivcích mě může porazit jen Tomáš Enge, s nímž se střídám za volantem,“ poznamenal Charouz.
Při nedělním loučení vedl dlouho jeho týmový kolega Nimč, který v závěru zvolnil a Charouzovi, jenž mu celou dobu dýchal na záda, se otevřela cesta. O titul už přijít nemohl, šlo jen o vítěznou tečku. „Žádná týmová režie, začal se mi přehřívat motor, proto jsem ubral,“ konstatoval Václav Nimč.
„Chtěl jsem v neděli hlavně dojet, takže jsme i v týmu byli domluveni, že pojedu trochu opatrněji, pokud bude Vašek přede mnou. Kdybychom spolu závodili, mohlo by to dopadnout špatně, protože v horku to v Brně dost klouzalo. Kdyby soupeři jeli o něco rychleji, mohli nám vše zkomplikovat,“ přiznal Charouz s tím, že ho možná nostalgie posadí za volant při vytrvalostním brněnském Epilogu. „Možná ale přijedu jen jako divák,“ krčil rameny.
