Článek
„O rok a půl mladší bratr Zdeněk začal závodit, mně bylo nějakých deset let, jezdila jsem s ním a s taťkou na závody. Motokáry se mi moc líbily, tak jsem jednou tatínkovi řekla, že to chci také zkusit. On souhlasil a od té doby závodím,“ přiblížila usměvavá dívka svoje začátky. Tatínek Zdeněk Gróman stojí za úspěchy svých dětí a na vyhlášení Zlatého volantu 2009 byl hrdý, když si dcera došla pro titul první dámy a syn skončil mezi motokáristy druhý. Dobré zázemí vytváří dětem nejen doma v Opavě i maminka.
Loni Tereza vybojovala desáté místo v ME a 23. v MS, čímž se nemůže pochlubit mnoho českých jezdců, ale ani evropských závodnic. S bratrem mají vcelku vyrovnanou bilanci. „Jednou je lepší on, podruhé já. Ale my si pomáháme mimo trať i na ní. Když má jeden výhodnější pozici, ten druhý do něj nejde. Většinou mám lepší začátek závodu, ale kolikrát to nedotáhnu do konce. Buď se pokazí motokára, nebo udělám chybu já,“ přiznala Tereza.
Motokáry jsou hodně kontaktní... „Právě. Ostatní soupeři, většinou starší, berou závodění jako svoji práci. Ke mně nemají ohledy. Spíš mám pocit, že když před sebou vidí malou holku, která není za volantem skoro ani vidět, tak je to naštve a jdou po mně hodně tvrdě. Ale já se nedám,“ zdůraznila.
„Motivaci mám pořád velkou. Doma jsem hodně vyhrávala, v Itálii, která je Mekkou motokárového sportu, je obrovská konkurence, je to mnohem těžší a tvrdší, ale já jsem trpělivá. Věřím, že jednou vavříny přijdou i na mezinárodní scéně,“ říkala přesvědčivě.
Tereza Grómanová studuje prvním rokem Vysokou školu báňskou v Ostravě. „Mám individuální plán, zatím se mi daří skloubit závodění se studiem,“ dodala. Motokáry nebere jako konečnou ve své závodnické kariéře. „V roce 2005 jsem jezdila formule u pana Mičánka v Brně. Tenkrát to bylo moc brzy na přestup, tak jsem se vrátila k motokárám, ale jednou bych to chtěla zkusit i za větším volantem,“ prozradila svoje přání.
