Článek
Po roce útrap a pátém místě přišlo letos první vítězství. „Konečně! Věřím, že se Buggyra vrací,“ oddechl si po víkendovém závodě ve francouzském Nogaru pětatřicetiletý David Vršecký. Společně s týmovým kolegou Angličanem Chrisem Levettem drží třetí příčku mezi týmy.
Na konci minulého desetiletí neměla Buggyra téměř konkurenci. „Tehdy nám stačil jen Španěl Antonio Albacete. Občas také Jochen Hahn, jinak prakticky nikdo. Měli jsme výborné, dokonale vypiplané auto,“ zavzpomínal David Vršecký. Jenže přišel zmíněný zákaz. Suverenita české stáje vadila velkým automobilkám. Mezinárodní automobilová federace zasáhla a zakázala prakticky vše, co se zakázat dalo.
„Byla to pro nás rána, ale zvedli jsme se,“ zdůraznil Vršecký. Loni v podstatě učili nové auto závodit. Bylo z toho páté místo v celkové klasifikaci. „Celá ta minulá sezóna byla taková divná. Vekslovalo se s pneumatikami. Praktiky některých jezdců a týmů mě notně otrávily,“ přiznal Vršecký. Kdo tím nejvíc utrpěl, byl samotný pohár, protože ztrácel na důvěryhodnosti, a tím se od něj začali odvracet i diváci.
Vyrovnanější než F1
„Naštěstí letos je všechno úplně jinak. Tím, že se pneumatiky losují, nikdo si nemůže stěžovat, že by byl ve výhodě. Je to čistší. Ale skoro všechny týmy šly technicky nahoru. Nepamatuji za roky, co závodím, takovou vyrovnanost startovního pole. Jen Jochen Hahn s vozem MAN ujíždí všem. Za ním je ale deset jezdců, kteří se vejdou do 1,5 sekundy. Ani ve formuli 1 nejsou časy tak vyrovnané, a tohle jsou mnohatunová monstra,“ zdůraznil český trucker, který letos absolvoval i svůj první Dakar.
„Na trati to jsou bitvy o setiny sekundy, o každý centimetr vozovky. Nikdo nikomu nic nedaruje. Doslova létají jiskry a plechy. O výsledku doslova rozhoduje každá maličkost. Uděláte drobnou chybičku a než se vzpamatujete, jste během pár sekund z druhé pozice na osmé nebo horší. A zpátky to jde strašně těžko,“ popsal dramata na tratích. „Nedá se říct, že by všechna auta byla stejně rychlá, každý tým má něco navíc. Záleží na technicích, jak auto připraví, a na jezdcích, co s ním dokáží,“ dodal.
Blýskání na lepší časy...
Čekání na vítězství bylo dlouhé. „Po závodě v Anglii to vypadalo, že jdeme nahoru, jenže Itálie nám nevyšla. Ani závod v Albacete nebyl ideální. Ale v Nogaru se mi minulý víkend letos konečně povedlo vyhrát. Jestli se ale opět blýská na lepší časy a jsme zpátky, to si v tuto chvíli netroufnu tvrdit. Udělali jsme strašně důležitý krůček. Víme, že jsme schopni zase vyhrávat, to je moc cenné zjištění, i když vím, že jeden den jsem na stupních a druhý den třeba sedmí. Ale lepšíme se, proto věřím, že se vracíme,“ konstatoval Vršecký.
Konkrétní cíl si pro tuto sezónu Vršecký neklade. „Samozřejmě chci být celkově lepší než loni, to znamená nejhůře čtvrtý. Ale uděláme všechno pro to, abychom skončili na stupních vítězů. Slibovat to však nemohu, bude to strašně těžké, protože konkurence nespí a také se zlepšuje. Tenhle boj mě ale ohromně motivuje k co nejlepším výkonům,“ rozloučil se David Vršecký.
