Hlavní obsah

Už nejsem šnek, ale želva, říká Aleš Loprais

Na svoje dvaatřicáté narozeniny Aleš Loprais nikdy nezapomene. Jeho Tatra Jamal, štika letošního Dakaru, skončila koly vzhůru... „Život mi zachránilo, že jsem se včas probudil a zapříčil se v kabině," řekl po nehodě. Čas je nejlepší lékař. Naštípnuté obratle srůstají a synovec Karla Lopraise už myslí na další ročník slavné soutěže...

Foto: Michal Krumphanzl, ČTK

Aleš Loprais

Článek

Jaký váš aktuální zdravotní stav?

Sundali mi krunýř. Cítím se skvěle, jako bych zhubl o deset kilogramů. Už se nepohybuji jako šnek, ale jako želva. Než budu jako gepard, ještě si počkám... Začínám s rehabilitací.

Takže už se chystáte za volant závodního kamiónu?

Tak na to si ještě počkám. Musím na sebe pořád dávat pozor, hlídat se, abych si nějak neublížil. Myslím tím obratlům. V květnu mne čeká další rentgen. Když bude všechno v pořádku, budu moci začít.

Instaforex Tatra Team má volno?

To v žádném případě. Makáme na novém autě, nástupkyni princezny Jamal. Bude ještě rychlejší. V Paříži se teď uskuteční schůzka, na níž se bude jednat o budoucnosti kategorie kamiónů. I když nečekám nějaké velké změny, přeci jenom budeme se muset přizpůsobit, ale víme, jak zrychlit.

Co se dá z havarovaného auta použít?

Poté, co jsme ho dovezli z Le Havru, auto rozebíráme doslova do šroubku. Bohužel se naplnil nejčernější předpoklad. Použít nelze nic. Z krásného kamiónu zbyl jen šrot.

Z auta nelze použít nic, a co zkušenosti, byť trpké...

Máme dost technických poznatků, které se promítnou do nového auta. Pár much jsme obrazně řečeno chytili.

Kdy chcete začít testovat?

Nemám přesně stanovený termín, ale jakmile budu úplně fit a budeme mít nové auto. Se starým začínat nechci. To by nemělo smysl.

Jak reagovali partneři?

Skvěle, musím jim poděkovat. Zůstali při nás. Vůbec podpora lidí byla obrovská. To mi dává sílu pokračovat.

Už jste se potkali s Petrem Almášim, který auto řídil v okamžiku havárie?

Potkali. Ptal se mě, jestli ho vezmu do týmu.

Vezmete?

Netrpím předsudky a dovedu se vžít do jeho situace. Necítím k němu žádnou zášť. Už jsem se s tím vším srovnal. Má to jenom jeden háček. Abych s ním mohl znovu jet závod, musím k němu znovu získat takovou důvěru, abych vedle něho usnul. Zní to možná divně, ale na spojovacích etapách se musím těch pár desítek minut prospat. Vedle člověka, kterému plně nevěřím, v autě neusnu. V tom může být problém. Věřím, že ten blok odbourám a Petr pojede zase jako mechanik a druhý řidič, protože odvádí výbornou práci.

Reklama