Článek
Svazují vás myšlenky, že můžete při předposledním startu v letošním ročníku MS udělat rozhodující krok k titulu?
Jako mladší bych to asi řešil hodně. Ale když má člověk zkušenosti, tolik si tlak nepřipouští. Já jsem proti většině soupeřů starší, pro mě nebude celkové prvenství znamenat přestupovou stanici ještě o krok výše. Ale titul mistra světa moc lidí nemá, takže jasně, byla by to paráda. Je fajn být mistrem světa, ale já chci být hlavně schopný vyhrávat kdykoliv a kdekoliv. A vítězství v šampionátu by bylo pečetí, že to zvládám.
Na startu sezóny jste neměl jistý program, nyní jste ve hře o titul. Je to satisfakce?
Konec minulé sezóny nevypadal růžově. Neměli jsme v plánu na letošek moc závodů, ale pak jsme v poslední chvíli dostali nabídku na Monte Carlo, kde jsem vyhrál. A pak ještě na Korsice, Sardinii a v Německu. Sezóna je zatím jako z učebnice. Jsem jediný Čech v továrním týmu, a ještě vlastně v mateřském. Jsem na to hrdý!
Nyní jste v čele průběžného pořadí MS třídy WRC2. Váš jediný soupeř a týmový kolega Tidemand má tři výhry a jedno druhé místo. Je jako obhájce titulu před dvěma posledními starty pod větším tlakem?
Nelze s tím nijak kalkulovat. Máme výhodu ve větším počtu vítězství. Pokud se dostaneme v průběhu soutěže před Pontuse, tak bude muset útočit, protože další prohra by ho dostala do svízelné pozice.
Je pro vás handicapem, že se jede na šotolině, která je bližší Tidemandovi?
Pontus jako Švéd má sníh a šotolinu v krvi, čeští piloti jsou zase odkojení asfaltem. To je fakt. Ale podle mého mínění jsou na mojí straně zkušenosti. Nemyslím, že bychom měli výrazně ztrácet. Je jasné, že hned začátek bude ostrý, protože úvodní páteční zkouška má osmatřicet kilometrů. A s ohledem na charakter tratí může člověk v případě chyb pohřbít naděje hned v první erzetě.
Soutěž se po čtvrteční speciální dvoukilometrové noční zkoušce na asfaltu jede v naprosto nové lokalitě. Jako jsou tratě v horách nad Marmarisem?
Děsně rozbité. Jede se vlastně na skále. Nic horšího jsem nikdy nezažil. Startuji v Turecku potřetí a vždy jsem jel v jiné lokalitě. Minulé dvě soutěže měly rozhodně plynulejší charakter. U Istanbulu bylo jenom pár brutálních míst, u Kemeru sice trať byla rovněž plná kamenů, ale cesty byly hladké. Absolutně nejdrsnější rallye jsem zažil před dvanácti lety v Řecku. Ale ve srovnání s letošním Tureckem šlo o poloviční náročnost.
