Hlavní obsah

Nechci, abys závodil v rallye, slyšel od otce. Teď se radují společně ze světového titulu

Radek Malina, SalouSport.czPrávo

Syna nosil v náručí od ordinace k ordinaci s těžkým otřesem mozku a roztrženou hlavou. Měl jasno, že podobný stres nechce znovu nikdy zažít. O patnáct let později Josef Kopecký může s hrdostí říct, že ze syna Jana vychoval světového šampióna. Šestatřicetiletý borec ovládl ve Škodě Fabii R5 mistrovství světa v rallye kategorie WRC2.

Foto: skodamotorsport.com

Josef Kopecký (vpravo) pečuje o závodní Škodu Fabii R5 syna Jana během Španělské rallye.

Článek

„Po každém závodě, ať mrzne, prší nebo je slunce, mám rty úplně rozpraskané. Z nervů," vypravuje devětapadesátiletý Josef Kopecký v servisní zóně týmu Škoda Motorsport při Španělské rallye. Syna doprovází na závody jako hlavní technik. „V první fázi mám stres, aby všechno na autě fungovalo. Pak se nervuji, aby dojel do cíle. A nakonec mám nervy, jestli bude nejrychlejší. Někdo říká, že závodí pro potěchu. Já motorsport miluju. Ale nebavilo by mě se jen účastnit. Vždy chci vyhrát. A Honza to má stejně."

Do Španělska dorazil Jan Kopecký jako jistý mistr světa. V průběhu sezóny ovládl všech pět soutěží, do nichž nastoupil. Jak se kluk z Kostelce nad Orlicí stane šampiónem?

„V osmi letech si hrál s bagrem na písku, kopal do balónu a s dalšími kluky hrál fotbal. Do ničeho jsem Honzu nenutil. A už vůbec jsem nechtěl, aby závodil," vzpomíná na osmdesátá léta minulého století Josef Kopecký.

Přišel o pas i licenci

Sám za volantem sbíral velké úspěchy. Ve čtrnácti se dostal shodou okolností k závodění v motokárách. Později byl sedm let v reprezentaci. Dařilo se mu tak, že jej začal podporovat italský výrobce. „Jenže jsem nebyl ve straně a soudruzi mě obvinili ze snahy emigrovat. Marně jsem se hájil, že jde o nesmysl. Vzali mi pas i závodní licenci a rok jsem nemohl na okruhy," říká Josef Kopecký, jenž se po revoluci stal mistrem Evropy v závodech do vrchu a pravidelně vládl okruhovým šampionátům.

„Honza skvěle sportoval. Byl šikovný na atletiku, výborně házel. Když jsme se přestěhovali do Kostelce, tak se s kamarády vsadil, že přehodí kostel. A skutečně ho přehodil, jenže na druhé straně trefil čelní sklo auta. Ale to byl jeho největší průšvih. Nedržel se žádné party. Žena říká, že jsem ho nikdy neuhodil," tvrdí otec šestinásobného českého šampióna v rallye.

„V jedenácti doprovázel sousedova syna na motokáry. A vrátil se nadšený. To byl začátek. Začal jezdit na motokárách, hodně se mu tehdy věnoval můj otec Josef," vykládá Josef Kopecký, jak se syn nadchl pro svět motorů. Když bylo Janovi osmnáct, závodili společně v jednom týmu v tehdejším Octavia Cupu. A v roce 2001 nynější světový šampión okruhový seriál ovládl, když porazil i vlastního otce.

Zlomový moment kariéry

„To bylo jedinkrát, kdy jsem mu málem dal pár facek. Ne proto, že jsem prohrál. Ale za vítězství bylo auto, za nějž bylo možné pokrýt náklady na provoz týmu během zimy. V předposledním závodě jel za mnou. Pouštěl jsem ho, aby si upevnil průběžné vedení, ale nepředjel mě. V cíli řekl, že takovým způsobem vítězit nechce. Naštěstí poslední díl tehdy vyhrál a byl první i celkově," směje se při vzpomínkách Josef Kopecký.

To už syn koketoval s rallye. Ale v roce 2003 udělal při závodech v Tatrách z Octavie WRC hromadu šrotu. „Měl těžký otřes mozku. Ve špitále jsem ho nosil na rukách od dveří ke dveřím. Když byl fit, řekl jsem mu, že nechci, aby jezdil dál," vybavuje si Josef Kopecký okamžik, kdy byla synova kariéra na rozcestí.

„O pár dnů později k nám domů přijel Vratislav Kulhánek, tehdejší ředitel automobilky, který Honzu hodně podporoval. Řekl jsem mu, že kluk už závodit nebude. Ale pan ředitel byl neoblomný, vytáhl Honzu do Vysokého Mýta a posadil ho do vypůjčeného WRC. To byl klíčový moment Honzovy kariéry."

Jan Kopecký následně vyhrál dvě soutěže domácího šampionátu a čímž nastartoval úzkou spolupráci s týmem Škoda Motorsport. „V začátcích jsem chodil a půjčoval si peníze. Ale nebral jsem to jako oběť. Šlo přece o syna. Ani manželka neremcala, že za investované finance mohla jet někam k moři na dovolenou. A později jsme měli štěstí na silné partnery jako byla mladoboleslavská automobilka, nebo společnost Matador," připomíná významný faktor na cestě k úspěchu Josef Kopecký. „Velký podíl měla pochopitelně i manželka Jana a vynikající rodinné zázemí."

Nicméně výstup na vrchol nebyl bez překážek. „Honza byl velice ctižádostivý. Pokud se nedařilo, nebyl negativní. Snažil se vymýšlet nové cesty a způsob, jak se zlepšit. A současně hodně obětoval přípravě mimo auto. Když začal před deseti lety spolupracovat s Járou Jiříkem, byl jsem zvědavý, jestli se výkonnostně posune. A fakt se zlepšoval. Hodně se zlepšoval," popisuje Josef Kopecký.

Tehdy s manželkou budoval rodinné sídlo. Jednu místnost vyčlenil pro techniku a pračku se sušičkou. „Jenže přišel Honza a říká: Tati, to je skvělé místo pro posilovnu. Jen jsem se usmál. Přišlo mi to jako bláznivé. Ale Honza na splátky koupil stroje za půl milionu, později investoval i do trenažéru, který používají jezdci formule jedna. Když cvičí, klepou se nám hrnky v policích," nechává nahlédnout do rodinného zákulisí Josef Kopecký.

A je smířený, že jistou dobu nádobí ještě vibrovat bude. „Manželka kluka nabádá, že by ráda nějaká vnoučata. A já Honzovi občas nadhodím, jaké to bylo, když jsme spolu závodili v jednom týmu, jestli by něco podobného nechtěl sám zažít v roli otce. Odkývá mi to, ale v hlavě má zatím jen závody. Pořád se chce zlepšovat."

I proto je jasné, že rozpraskané rty bude mít Josef Kopecký dál. „Ale po návratu ze Španělska si sedneme a budeme slavit. Vždyť vyhrál titul mistra světa."

Tituly Jana Kopeckého
Mistr světa WRC2 2018
Mistr Evropy 2013
Mistr Asijskopacifického šampionátu 2014
Mistr České republiky 2004, 2012, 2015, 2016, 2017, 2018

Reklama

Související témata: