Článek
"Ať to vezmu z kterékoli strany, prostě mládí bylo zase poraženo zkušeností. Vítězství těší, ale nelze se k němu upnout a všechno mu podřídit. Stejně to není plně ve vašich rukách. Jakmile se stane něco s technikou, nenaděláte nic. Ano, těšil jsem se na vítězství, věřil v ně a snažil se pro prvenství udělat maximum třeba tím, že jsem v závěru šetřil techniku. A přesto nechybělo moc, abych v závěru soutěže, pár set kilometrů před cílem, neskončil v kotrmelcích," řekl v cíli a přidal čerstvé poznatky. "Dakarem se chci především bavit. Letos jsem ale přetrpěl nástrahy trati, která se mi nelíbila. Připadalo mi, že je stavěná snad až záměrně proti čtyřkolkářům, několikrát jsem chtěl dokonce skončit," zlobil se.
V závěru už prý jel na jistotu, ale i to je ošidné. "Neznamená to, že jedete pomalu. Máte svoje tempo, které se snažíte držet. Když to prach a trať dovolí, chcete si zazávodit. Pořád se ale snažíte mít situaci a stroj pod kontrolou, abyste stačil zabrzdit nebo uhnout. Jenže tohle je Dakar, takže vás mnohokrát něco překvapí. A pak se ukáže, co ve vás je, jak situaci zvládnete a jestli se k vám přikloní i štěstí," konstatoval.
Co bude příští rok? "Dakar už nikdy! Určitě nepojedu jako jezdec na čtyřkolce. To vím stoprocentně. Jestli bych jel v nějaké roli, to se teprve uvidí. Teď si potřebuji odpočinout, vyléčit šrámy, hnisající koleno, pomlácené kosti, a také vstřebat všechno, co jsem tu zažil. Dakar totiž nekončí průjezdem cílem poslední etapy, ale po něm ještě přichází spousta technických a administrativních úkonů, které musíte udělat. Vítězství si tak člověk nevychutná a to je také škoda," krčí rameny Macháček.
