Článek
První ostré kilometry na švédském sněhu, ledu a šotolině už máte za sebou, takže v jakém rozpoložení se nacházíte?
V moc příjemném, protože fiesta je nejlepším autem, jaké jsem kdy měl možnost řídit.
Úlitba fordu, jehož jméno jste od letošní sezóny do názvu svého týmu přijal?
Vůbec ne. Podvozek, vyvážení, funkčnost podvozku, stabilita - to všechno je někde úplně jinde než v autech, jimiž jsem jezdil v sezónách předchozích. A to jsem seděl třeba v „cé čtyřce“, což je klasa. Netvrdím to jen já, ale i kluci, kteří řídili soutěžní focus. I podle jejich mínění se u fiesty podařilo odstranit handicapy, které sužovaly právě focus. Hlavně se však dá s fiestou jet strašně rychle, takže jako bych se vrátil o dobrých sedm let zpátky. Zase mám v krvi adrenalin, znovu mám nový impuls.
Takže s adrenalinem přišla pro juniorského mistra světa i nová motivace?
Určitě. S autem se dají jet některé pasáže tak rychle, že si člověk mnohdy říká, že už to nemůže vyjít. Jenže fiesta zahne, zabrzdí, udělá, co člověk chce. Nemá sice turbomotor, ale díky podvozku je s ní možné jet stejně, ne-li ještě rychleji než s „wéercéčkem“. Prostě nádhera...
Martin Prokop za volantem soutěžní Fiesty S2000.foto: Zdeněk Sluka
A to jste si před čtrnácti dny posteskl, že jste ji dostal na poslední chvíli a že před Švédskou rallye na seznámení moc času nezbývá...
Teď už jsem spokojený. Stihl jsem soukromý test v Norsku i oficiální ve Švédsku, takže jsem najezdil kolem dvou set kilometrů. Docela velká porce, ale nezbytná proto, abych se s autem sžil a poznal, jak se v určitých situacích chová.
Znamená to, že ve srovnání se skandinávskými jezdci už takový handicap necítíte?
Ale to zase ne, protože třeba páteční rychlostní zkoušky jim vyloženě nahrávají. Jede se totiž na ledu, některé úseky jsou dokonce uměle pokropené vodou a umrzlé, což jim vyloženě nahrává. Zatímco skandinávští jezdci dovedou i ve sněhu číst, pro mě je to pořád bílá, klouzavá a nečitelná bílá hmota, neboť zkušenosti prostě chybí. Až v sobotu a v neděli to bude lepší, neboť trať je rozježděná, takže některé vložky se pojedou vyloženě na hlíně.
Na avizovaném respektu a pokoře před skandinávskými jezdci se tedy ani v nové fiestě po prvních ostrých kilometrech nic nemění?
Vím, na co mám a na co mají oni, musím prostě respektovat, jak jsou na domácích tratích silní a co tady dovedou. Na asfaltu či šotolině budu schopen bojovat o vítězství, ale tady mně nezbývá než sklopit uši a být pokorný.
Chcete tím naznačit, že švédskou bitvu vzdáváte, i když teprve začala?
Ale to vůbec ne. Je nás tady v nové kategorii SWRC devět, deset rychlých jezdců, jejichž nervozita, ale i chuť je veliká. Já se v této konkurenci musím snažit podat stabilní výkon a udělat maximum, jehož jsem schopen.
K tomu maximu by vám mělo napomoci i přednastavení vašeho vozu, na němž se podílel dvojnásobný mistr světa Marcus Grönholm...
Tak to mě zase až tolik nepomohlo, neboť jeho a můj styl jízdy se hodně liší. On volí maximálně měkké auto s tvrdým doladěním, zatímco mně vyhovuje pravý opak. Proto jsme si nakonec nastavili auto podle svého.
Tak, aby jste se po čtvrtém a třetím místě v předchozích letech dostal zase o stupínek výš?
To by byla přílišná troufalost, neboť ledové rychlostní zkoušky jsem ještě nikdy nejel a skandinávské jezdce mám v tomto směru až příliš velký handicap.
Nějaké body však do nově zrozené kategorie SWRC však určitě urvat chcete. Zvláště, když na rozdíl od sezón předchozích letos boduje nikoli jen osm, ale prvních deset jezdců. Jak se vůbec na změnu v bodování díváte?
Zatím je to pro mě velká neznámá. Každopádně bodový rozdíl mezi prvním a druhým místem je ve srovnání s minulostí zásadní, takže motivace vyhrát bude o to větší. Ale tu já měl vždycky, protože mě nikdy nebavilo jezdit na taktiku a kalkulovat, zda by na mě mohly nějaké body zůstat.
