Článek
„Otec pracoval jako prodejce vozů, takže jsem měla k automobilům blízko. Zaujala mě Michele Moutonová. Byla skvělá, je mým vzorem,“ líčí svou cestu k rallye devětadvacetiletá Cetinkayaová s odkazem na nejslavnější závodnici historie.
S vlasy uvázanými do copů vypadá po sundání přilby jako Pipi dlouhá punčocha. Když však odloží závodní overal, nemohou z ní chlapi spustit zrak. Nejen pro působivá tetování na obou pažích. Ve světě motorů působí svobodná Cetinkayaová mluvící anglicky, turecky, francouzsky a italsky, jako zjevení.
„Doufám, že jednou si mě budou lidé pamatovat hlavně kvůli mým výsledkům. Ne proto, že jsem jedna z mála žen za volantem soutěžního vozu,“ směje se závodnice z Istanbulu, která s Cicek Gunevovou tvoří jedinou ryze ženskou posádku ve startovním poli. „Zatím se učím,“ přiznává Cetinkayaová, že progres je jen pozvolný. Přitom první soutěž jela už před pěti lety.
Nikdo ze soupeřů se jí nevysmívá. „Ostatní piloti jsou rádi za závodnici. Někteří se snaží i poradit,“ tvrdí Cetinkayaová, v soukromí milovnice basketbalu, střelby a snowboardingu. Občas dostává po telefonu rady od exmistra světa Pettera Solberga či šampióna IRC Krise Meekeho startujícího i ve Zlíně. „Kluci jsou na mě milí. Jen doufám, že jednou je budu porážet,“ zasní se.
Přiznává, že občas má problém přinutit mechaniky, aby se věnovali jen povinnostem souvisejícím s vozem. „Mají strašně nenechavé oči. Jako většina chlapů.“
