Článek
„Jste první, s kým o tom mluvím. My jsme s Robertem opravdu velcí kamarádi a jistě si dovedete představit, co jsem v neděli prožíval a stále prožívám, i když jeho stav už je mnohem lepší,“ říkal Jan Kopecký Právu velmi vážným hlasem.
„Nechtějte po mně nějaké komentáře... S Robertem jsem ještě osobně nemluvil. Nechci mu telefonovat, on má teď dost jiných starostí, na jednotce intenzivní péče neměl nejspíš ani mobil. Jsem ale v telefonickém spojení s jeho přítelkyní, od níž mám nejčerstvější informace. Jsme domluvení, že jakmile Roberta pustí z nemocnice nebo bude moci přijímat návštěvy, hned za ním na několik dní pojedu. Ať už do Itálie nebo do Polska, ale pojedu co nejdřív. V myšlenkách jsem s ním a přeji mu, aby se z toho co nejdřív dostal,“ dodal Kopecký.
Rázně odmítl pochybnosti o tom, jestli se jeho přítel vrátí k závodění a do formule 1. „Víte, málo kdo zná Roberta tak, jako já. On je nesmírně silný. Jde za svým cílem tvrdě, ale trpělivě a nepustí ho. A už určitě dělá všechno pro to, aby se vrátil co nejdříve. Vím, že už nyní statečně bojuje a jeho stav se lepší. Z toho mám radost. Nemyslím tím, že by něco uspěchal, ale svojí obrovskou a nezlomnou vůlí svého cíle dosáhne. Nikdo v tuto chvíli nemůže říct, kdy to bude, ale Robert se určitě vrátí nejen k závodění, ale i za volant formule 1,“ zdůraznil Kopecký.
O tom, že by byl problém ve Fabii, Kopecký vůbec nepřipustil. „Neberte to ode mne, že hovořím jako tovární jezdec, který musí chválit auto. Říkám svůj názor, vyplývající z velkých zkušeností, které s autem mám. Pochopitelně ho nelze v žádném případě brát jako nějaké oficiální stanovisko, to mi ani nepřísluší. V autě jako takovém podle mne a mých informací problém nebyl. O kvalitách Škody Fabie S2000 jasně hovoří to, že je to nejlepší auto ve své kategorii, rychlé a spolehlivé,“ zdůraznil Jan Kopecký.
A připomněl ještě, jak se s Kubicou seznámil: „S Robertem se znám od roku2006. Tehdy mi dělal manažera Pavel Turek a s Robertem úzce spolupracoval. Pavel mi zajistil vstup i do padocku na závodě F1. V jednu chvíli šel Robert proti nám. Zastavili jsme se a začali si povídat. A tak vzniklo naše přátelství. Často si telefonujeme, a pokud máme oba volno, což je ale hodně málo, navštěvujeme se. Věřím, že se ty hezké chvíle zase brzy vrátí.“
