Hlavní obsah

Loprais jásal: Trpěl jsem strašně, ale jsem doma!

Český pilot Aleš Loprais, který v úterý vážně havaroval v 9. etapě Rallye Dakar, dorazil v pátek pozdě odpoledne do Prahy a večer už byl společně se svým otcem a manažerem Instaforex Loprais Teamu Milanem doma ve Frenštátu pod Radhoštěm. „Trpěl jsem strašně, ale jsem doma!“ ulevil si v rozhovoru pro Právo a Sport.cz.

Foto: Michal Krumphanzl, ČTK

Aleš Loprais už je po vážné havárii doma ve Frenštátu pod Radhoštěm.

Článek

Jaká byla cesta?

Hrůzná! Rozhodně jsem zažil lepší. Chvílemi jsem strašně trpěl. Prasklý obratel bolel a sním celé tělo. Spolykal jsem hodně prášků proti bolesti, ale příliš nepomáhaly. V letadle člověk moc pohodlí nemá.

Dostal jste v nemocnici v Iquique na páteř krunýř?

Kdepak, měl jsem jen ledvinový pás, s nímž jezdím soutěže, abych nějak držel pohromadě.

Jak jste se dopravovali domů?

Bylo to příšerné martýrium, protože jsme letenky zajišťovali operativně. Nejprve jsme letěli do Santiaga de Chile, odtud do Madridu. Tam nám uletěl spoj na Prahu, tak jsme zamířili co Curychu, kde zase nebyla místa v letadle na Ruzyň. Když jsme měli prakticky vyřízené letenky do Vídně, dvě místa do Prahy se našla. To bylo super, protože v Praze máme známé, kteří hned přijeli na letiště, a odvezli nás do Olomouce.

Tam jste skončil v nemocnici?

Naštěstí ne. V Olomouci nás naložil strýc Karel Loprais a odvezl domů do Frenštátu pod Radhoštěm.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Že se natáhnu do polohy, v níž budou záda co nejméně bolet a snad se i vyspím. Doma je přeci jenom doma.

Budete ještě sledovat závěr Dakaru?

Teď už mě to moc nezajímá, když tam nemůžu být... Ale samozřejmě se podívám, jak si vede s naší druhou tatrou Tomáš Vrátný. Ve čtvrtek vytáhl z písku našeho kamaráda, slavného polského skokana na lyžích Adama Malysze, který jede v kategorii automobilů s mitsubishi. To je správný počin.

Pořád vás hodně mrzí, že jste odpadl z druhého místa ve chvíli, kdy jste útočil na vedoucího De Rooye?

Mrzí moc a bude mrzet dlouho. Měli jsme to skvěle rozjeté... Hlavní ale je, že jsme přežili tu havárii. Na Petra Almášiho, který na spojovacím úseku řídil tatru, se opravdu nezlobím, to je život.

Propagujete nápoj, který nese vaše jméno a je na něm napsáno Neusínej! Tentokrát nezabral?

On by zabral, to máme vyzkoušené, jenže v tu chvíli jsme už neměli v autě ani jedinou plechovku.

Co ostatní členové posádky, Michal Ernst a Petr Almáši?

Michal jede s doprovodem do cíle. Petr je v nemocnici v Iquique. Pustí ho, až si budou jistí, že nemá s hlavou po nárazu a otřesu mozku problémy. Samozřejmě o něj bude postaráno.

Kdy vás čekají další lékařská vyšetření?

Hned na začátku příštího týdne absolvuji podrobná vyšetření už u nás na Moravě. Po nich se ukáže, co a jak s léčbou a rekonvalescencí dál.

Opravdu se chcete příští rok vrátit na Dakar?

Samozřejmě! Auto je zničené, ale až ho přivezou, vezmeme vše použitelné a postavíme nové. Chtěl bych začít s novou Tatrou Jamal jezdit, co nejdříve to půjde. Pochopitelně nic v léčbě neuspěchám. Za volant se už ale těším.

Reklama

Související témata: