Rubriky:

Rallye

Doprovod dakarské karavany skoro nespí

12. ledna 2004 09:51 - NÉMA

Dakarská rallye je svým způsobem karavana putující přes vyprahlou africkou poušť. V žádném případě si však pod tímto nepředstavujte řadu majestátně kráčejících velbloudů monotónně se pohupujících nekonečnou pouští. Jen málokdy se stane, že některý z nich nedorazí do svého cíle. Slunce a vítr pak vybělí kostru zvířete, ze kterého se tak stane orientační bod pro další.

 

www.loprais.cz

Tyto karavany jsou dnes však téměř minulostí a Rallye Dakar s nimi má společného snad jen to, že polyká tisíce kilometrů napříč vyprahlou Saharou. Snad se dá nazývat karavanou, ale každý pohyb je zde uspěchaný, hektický, až šílený a i cíl dakarských poutníků je zcela odlišný.

Prioritou již není dosažení cíle, ale jde o to, být tam první. Proto mnozí ze startujících zůstanou na cestě a slunce a vítr se pak postarají o trosky aut, kamiónů a motocyklů, které nedokázaly držet krok a chybou techniky či lidského faktoru zůstaly nadobro ponechány na pospas svému osudu.

Dvě hodiny spánku

Jak probíhá na Dakaru jeden obyčejný den jeho účastníků? Zavřete oči a představte si, že jste o tisíce kilometrů dál od svého domova... Vstáváte asi po dvou hodinách spánku o půl jedné v noci a jdete si pro kousek bagety a kávu s mlékem, což je jediné a poslední jídlo pro tento den.

Usednete do špinavého a zaprášeného automobilu či kamiónu a před vámi je třeba 1055 kilometrů přes kamenité pláně, dunová pole a zvláště nebezpečné průjezdy desítkami vesnic, kde po vás místní děti pro zábavu házejí kamení, nebo střepy pod kola automobilů.

Dlouhá noc

Kolikrát dlouhé hodiny čekáte, a přitom víte, že před vámi je stále nejtěžší úsek trati, i to, že ho nemůžete stihnout projet za světla. A najednou to přijde, jak cvaknutím vypínače zhasne světlo a je taková tma, že když odejdete deset metrů od auta, tak nevíte, kam se máte vrátit.

Jste uprostřed dunového pole a jedinou nadějí pro vás je šipečka na navigačním přístroji GPS, která vám ukazuje směrem k cíli. Nevíte, kudy jedete, možná někde pár metrů vedle vás je celkem sjízdná pista, ale vy se trápíte průjezdem mezi keříky a trsy velbloudí trávy.

A znovu to samé

Zapadnete, to je více než jisté, když máte štěstí, kopete jen pár minut nebo půl hodiny, když ho nemáte, kopete třeba až do rána. Po dvaceti hodinách jízdy najdete konečně správnou cestu. Vaše oči jsou unavené, ale vy víte, že nemůžete zastavit, musíte jet dál, jste tady proto, abyste pomohli závodníkům.

Přijedete třeba v pět ráno unavení, hladoví, ale musíte opravit poškozenou závodní techniku. Teprve potom můžete složit bolavá a unavená těla do špinavých spacáků a hodinku si zdřímnout, protože vás další, vlastně už týž den čeká úplně to samé...

Viera Kaštanová, Právo

Zrušit