Článek
Na který triumf vzpomínáte nejraději? Každého vítězství, ale i umístění na stupních vítězů si vážím, protože cesta k nim je velice obtížná. Z těch šesti prvenství ale nejraději vzpomínám na to úplně první z roku 1988 a pak na rok 1994. kdy jsme startovali s novým hasičákem a skončili dokonce šestí v absolutní klasifikaci.
Na který ročník byste naopak nejraději zapomněl? Pochopitelně na ten z roku 2003, kdy jsme udělali šest kotrmelců, auto bylo totálně zničené a já jsem nakonec skončil v krunýři se zlomeným obratlem. Naštěstí už to je jen nepříjemná vzpomínka, ale z hlavy se vytlačit úplně nedá. Naštěstí mě nijak psychicky neomezuje.
V pětapadesáti letech musíte zřejmě velkou pozornost věnovat fyzické přípravě, nebo si nic neodpíráte? Nejde jen o přípravu na konkrétní měsíc. Ve fyzické kondici se udržuji průběžně, i když nijak nevyhledávám posilovny. Denně chodím na dlouhé procházky nebo i výběhy se psem, jezdím po Beskydech na kole a zejména před soutěží si víc hlídám životosprávu. Pořád se cítím fyzicky velmi dobře.
Prošel váš vůz oproti minulému roku velkými technickými úpravami? Především jsme odlehčovali nástavbu i sedačky. Ušetřili jsme tak asi 350 kilogramů. Máme kvalitnější pérování a tlumiče, rychlejší řazení. Motor zůstal stejný, jen byl pochopitelně vyladěný. Letos půjdeme do určitého rizika, protože nepovezeme prakticky žádné náhradní díly. Všechno bude na doprovodné tatře.
Takže myslíte na sedmé vítězství? Kdybych na něj nemyslel, tak by nemělo smysl do Dakaru jezdit. Konkurence je však ještě větší než v minulosti. Tovární týmy Kamaz a DAF staví po třech vozech. Silné bude tradičně Hino, Iveco postavilo dva vozy, které povedou šampióni v rallye Alen a Biasion. Zázračné kamióny prý postavil MAN. Uvidíme, jak to dopadne. Na Dakaru se nedá nic předpovídat, končí až průjezdem v cíli u Růžového jezera.
Letos byla omezena maximální rychlost na 150 km/h. Je to pro vás výhoda, nebo naopak ztráta? Omezení rychlosti by nám mělo vyhovovat. Mám raději skutečné soutěže, tedy náročný terén, v němž musí ukázat kvalitu vůz i řidič a souhru pak celá posádka. Takový by měl být i letošní Dakar. Nikdy jsem nemiloval sešlápnutý pedál u podlahy na pistách a soliscích. O tom by přeci taková soutěž být ani neměla. Úseků, kdy se dá jet těch sto padesát nebo i víc, tolik nebude.
V čem vidíte nástrahy letošního Dakaru? Organizátoři sice změnili trať, ale podle mne bude velmi podobná té loňské. Na Dakaru nikdy nelze říct, že vás po tolika startech už nic nemůže překvapit. Může vždycky a nebývají to příjemná překvapení. Ale doufám, že jich budeme letos ušetřeni.
Víte o nějakém hodně náročném úseku? Shodli jsme se s navigátorem Pepou Kalinou, že to bude dvojetapa s cíli v Tichitu a Tidjikjě. Do prvního místa nás čeká tvrdý sedmisetkilometrový test. Po něm zavezeme auto do uzavřeného parkoviště a druhý den vyrazíme na dalších neméně náročných pět set kilometrů. Čas na opravy prakticky není, nebo až po startu. A to je velkou časovou zátěží i výměna pneumatiky. Tohle bude prubířský kámen Dakaru a možná i úsek, který rozhodne. Věřím, že ho zvládneme a dorazíme do Dakaru mezi prvními, nejlépe úplně první.
