Článek
"Na úvod musím přiznat, že mě vypadnutí mrzelo, ale pokračovat se opravdu nedalo, to bychom zničili vůz. I takové jsou zkrátka rallye, ale s tím nic nenaděláme, kdyby ani v rallye neplatí.
Přitom jsme do ničeho nenarazili. V pravé zatáčce jsem šel na brzdy, najednou se ozvala rána a bylo zle. Už jsem nezatočil. Do cíle zbývaly jen tři kilometry. Praskl šroub ramene, což jsem ještě opravil, ale jak bylo volné, poškodili jsme i tlumiče. Ani nevím, co se stalo, možná tam byla nějaká díra, která nebyla vidět. Já se dívám dvacet metrů před auto, metr před přední kapotu nevidím.
Jinak jsem byl s výkonem spokojený. Jezdil jsem stabilní časy a byly velmi dobré. V Mexiku jsme startovali poprvé. Celou dobu jsme jezdili nejrychleji z fordů, to mě těšilo a těší. A to jsme měli už v pátek v jedné rychlostní zkoušce dva defekty.
Jel jsem poprvé s Janem Možným. Ten nahradil mého dlouholetého spolujezdce Jana Tománka, který musel závodění ze zdravotních důvodů nechat. S Honzou Možným jsme se sladili už při tréninku, kdy jsme si všechno vysvětlili. Pak to fungovalo dobře.
Teď se na skok vracím do Česka a už pak letíme na Nový Zéland, kde pojedeme i do Poháru konstruktérů. V Mexiku jsme do něj nebyli nominováni, abychom se sžili s těžkou šotolinovou rallye. Když nepočítám loňskou Akropolis rallye, kde jsem ale odjel jen dvě zkoušky, tak naposledy jsem na tomto povrchu závodil už před dvěma roky v Anglii. S fordem jsem na šotolině jen testoval. Jestli pojedu v Poháru konstruktérů i další čtyři soutěže, teprve uvidím. Nějaký plán existuje, ale šéf týmu Wilson ho operativně mění."
