Článek
Do závodního stroje se dostal souhrou náhod. „Můj strýc je vášnivý fanoušek rallye. V roce 2002 jsem s ním začal putovat po českém mistráku a závody mě ohromně chytly," vzpomíná Dresler na dobu, kdy mu bylo šestnáct.
Když v roce 2004 vzniklo sdružení Fans for Kresta, jehož cílem bylo pomoci tehdy talentovanému českému borci do MS, byl Dresler mezi zakládajícími členy. „Jeden z dalších kluků chtěl kromě podpory Romana sám závodit, další kamarád uměl sehnat peníze. Jenže jim chyběl třetí do party. Respektive někdo na místo navigátora. Tvrdili, že vypadám docela nebojácně, tak mě šoupli vedle pilota," vypravuje sedmadvacetiletý borec ze Studénky. „No, a postupně jsem se dostal až do továrního týmu," krčí s úsměvem rameny.
Doma zprvu příliš nadšení jeho nová vášeň nevzbudila. „Mamka nemá radost dodnes. Uvědomuje si, jak je motorsport nebezpečný," říká Dresler. Nicméně přestupem do Škody Motorsport získal celou rodinu definitivně na svoji stranu. „Rodiče jezdí na závody. Podporují mě hodně. Po zisku titulu mistra Evropy v loňském roce mamka našimi plakáty s Honzou Kopeckým oblepila školu, kde učí," líčí Dresler.
Učí i lyžování
Ke sportu měl vždy blízko. „Otec závodil na lyžích, mamka je tělocvikářka a instruktorka lyžování. I já byl od tří let na svazích. Jde o můj nejoblíbenější sport. Občas ještě i dnes vyrazím na hory jako instruktor se základní školou, kam jsem chodil. Hodně taky běhám, abych se udržel v kondici, která s navigováním souvisí. Člověk se lépe dokáže soustředit," vysvětluje.
Cesta do týmu Škoda Motorsport koresponduje se samotným vstupem Dreslera do rallye. S Miroslavem Janotou získal v roce 2011 titul mistra Evropy v rallye historiků. „Měl jsem určité zkušenosti i ze zahraničí a Honza Kopecký mě oslovil, zda bych s ním mohl absolvovat testy, protože tehdejší navigátor Petr Starý byl pracovně zaneprázdněný," vybavuje si fanoušek hokejových Vítkovic.
S mladoboleslavským týmem byl připravovat vůz Fabia S2000 ve Španělsku, když se roznesla zpráva, že stabilní navigátor Kopeckého má vážné zdravotní problémy. „Přiletěl jsem do Prahy na letiště, kam mi otec z domova přivezl tašku, já si jen v hale vyměnil bagáž a letěl na Kypr," popisuje s odstupem měsíců závěr roku 2011.
Tehdy při premiéře v továrním týmu bral s Kopeckým na ostrově ve Středozemním moři druhé místo. A kvůli vleklým potížím Petra Starého už ve Škodě Motorsport zůstal. V roce 2012 po boku Kopeckého slavil druhé místo v konečném pořadí IRC a český titul, v minulé sezóně pak společně vybojovali titul mistrů Evropy. „Rallye historiků byla zábava. Jezdili jsme hodně ve smyku. Naše auto měl 230 koní, jenže nebrzdilo, nezatáčelo. Prostě čtyřicet let starý vůz. Jako spolujezdec soukromého týmu jsem řešil i veškerou logistiku a organizoval lidi. V továrním týmu je mojí starostí jen navigovat. Ale zase jde o větší odpovědnost. Uvědomuji si, že jde o reprezentaci značky, nejen o mě a Honzu."
Logistika je základ úspěchu
I přes mnoho rozličných povinnosti se Dresler prodral nástrahami všech zkoušek na vysoké škole a dnes už sám přednáší. „O vozidlových motorech, jejich konstrukci, pevnosti a podobných záležitostech. Učím čtvrtý ročník inženýrského studia," vypráví Dresler, který se za pár měsíců bude pyšnit titulem Ph.D. (doktor inženýr), což je nejvyšší možné dosažitelné vzdělání.
„Vše musím logisticky důsledně uspořádat. Skloubit výuku, vlastní studium a ještě závody je hodně náročné. Naštěstí mi kolegové vycházejí hodně vstříc a občas za mě vezmou přednášky. Na vlastní zkoušky chodím jen ke konkrétním profesorům a mám individuální plán," říká Dresler.
Mnozí profesoři zkoušející mistra Evropy velmi bedlivě úspěchy svého studenta sledují. „Studuji technickou školu a závodění představuje kontakt s top technikou automobilového průmyslu, s nejlepšími materiály. Hodně se zajímají o rozdíly třeba proti sériovým vozům," líčí Dresler. Ziskem titulu kontinentálního šampióna si cestu k doktorátu však nijak neumetl. „Dizertační práci musím dokončit a obhájit. Velkým úspěchem jsem rozhodně nic nepojistil," směje se Dresler, jenž se těší i velkému zájmu u svých studentů. „Někteří znají výsledky, přijdou pogratulovat a pátrají po zajímavostech."
Rallye má přednost
Že by věčně rozesmátému navigátorovi úspěchy z rallye zajistily na škole přízeň studentek, však neplatí. „Na strojní fakultě moc holek není. A pokud ano, tak zrovna ony s gratulacemi nechodí," culí se Dresler, jehož triumf mnohem více ocenili přednášející kolegové na jeho fakultě. „I pro vysokou školu byl můj úspěch určitým způsobem reklama. Drží mi pěsti."
Jen minimum členů továrního týmu přitom tuší, že mají po boku budoucího doktora. „O mém studiu vědí jen někteří kluci ve Škodě. Doktore mi neříkají. A určitě nebudou. Jednou v Monte Carlu někdo řekl, že vypadám jako lama, s kterou jsem se fotil, a tak mám přezdívku danou," krčí s úsměvem rameny.
Zatím neřeší, zda jednou zůstane věrný adrenalinovému dobrodružství na tratích automobilových závodů nebo zužitkuje v denním zaměstnání své vědomosti. „Nyní je pro mě hlavní rallye. Takže prioritou letošního roku je úspěch v Asijskopacifickém šampionátu, do něhož jsme byli týmem nominovaní," má Dresler jasný plán.
