Článek
Léta říkáte, že nemáte rád „bramborové“ medaile. Takže jste s výsledkem letošního Dakaru nespokojený?
Stále platí, že za úspěch považuji pódiová umístění, ale tentokrát nemohu říct, že by čtvrté místo bylo neúspěch. Skončili jsme jako první netovární tým za Kamazem, který byl prostě lepší a vítězství si zasloužil. Dokázali jsme vyhrát etapu a několikrát některý Kamaz i porazit, jako jediní jsme jim opravdu dokázali šlapat na paty a vklínili jsme se mezi jejich čtyři tovární vozy. V úvahu je třeba vzít i fakt, že jsem jel s jiným vozem a v novém týmu, který ale fungoval skvěle.
Uvědomil jste si v cíli, že jste na jihoamerickém Dakaru dosáhl svého nejlepšího výsledku, nebo jste si řekl, že vám na tomto kontinentu není přáno?
Naopak si myslím, že mi jihoamerický Dakar sedí a je mi přáno. Vždyť jsme bojovali jako důstojný soupeř s týmem, který je někde jinde, jede vyšší ligu než ostatní. Ani De Roy na ně letos nestačil. Stacey sice v závěru vyhrával etapy, ale to už si Kamazy především hlídaly svoje postavení. Pro mě bylo zadostiučiněním, že jsem letos vyhrál nejtěžší etapu v den svých pětatřicátých narozenin. Vyhrál jsem na jihoamerickém Dakaru už celkem osm etap. Vypadl jsem dvakrát z průběžného druhého místa a jednou ze třetího. Pokaždé to vypadalo s šancí na celkové pódium velmi nadějně. Letos jsme dojeli čtvrtí, což je po třetím místu ještě v Africe moje nejlepší umístění. Beru ho a hodnotím pozitivně.
Věřil jste v závěru, že se můžete dostat na třetí příčku?
Bojoval jsem o ni. V pátek jsme ale měli defekt, což definitivně rozhodlo. V sobotu byl rychlostní test kvůli průtrži mračen zkrácen na pouhých čtyřiatřicet kilometrů. Trať byla extrémně kluzká. Nemělo smysl zbytečně riskovat. Měli jsme komfortní náskok na Kamaz za námi, soustředili jsme se na dojetí a užívali si to. Mávali jsme divákům, kterých byly kolem trati tisíce.
Takže hlavní problém byl v šesté etapě, kdy jste zapadli do písku a ztratili téměř hodinu?
Přesně tak. Tolik by Kamazy neztratily.
Zažil jste kromě této etapy ještě jiné chvíle, kdy vám bylo hodně horko, a ne kvůli sluníčku?
Hlavně v dunách. V té nešťastné etapě nám moc pomohl kolega z nizozemského týmu Marcel van Vliet. Bez jeho pomoci bychom tam byli mnohem déle a možná by z toho nebylo ani to celkové čtvrté místo. Je příjemné vědět, že máte blízko někoho, kdo vám pomůže. Těžkých momentů bylo víc. Třeba, když jsme jeli na duně po dvou kolech a hrozilo, že se převrátíme. Ale zvládli jsme to. Letošní Dakar se rozhodl právě v dunách. Horko nám bylo i v okamžiku, kdy jsme v rychlosti sto čtyřicet kilometrů v hodině měli defekt. Tyhle momenty jsou adrenalinové a baví mě.
Jsou tovární Kamazy vůbec porazitelné?
Jsou porazitelné. Samozřejmě mají skvělé zázemí, disciplínu, ale také jednu technickou vychytávku, o které víme, a když ji uděláme, naše šance na vítězství budou mnohem větší. Vím, jak na ně.
Prozradíte onu vychytávku?
Mají geniální podvozek, jehož nastavení mohou ovládat během jízdy pomocí zařízení pod volantem. My, ale i ostatní, máme auto nastavené stejně prakticky na celý Dakar. Oni se dokáží přizpůsobit aktuálním podmínkám, což je ve většině případů rozhodující jak pro etapu, tak pro celou soutěž.
V čem je ještě síla Kamazu?
Disponují vynikajícím technickým zázemím a finančními prostředky, čehož dokáží maximálně využít. Mají silné motory, perfektní techniku, čtyři vynikající a vyrovnané řidiče. Díky identickým autům si mohou dovolit taktiku, jako žádný jiný tým. Jezdí ve dvojicích a okamžitě si pomohou. Problém, který jsme my řešili padesát minut, by oni zvládli za deset. Mohou si dovolit jezdit na hraně rizika. Nikolajev boural dvakrát, na boudu šel i Karginov. Vždycky dokázali dát auta dohromady, to žádný jiný tým nedokáže, nemá takové zázemí.
Cítíte velkou únavu?
Cítím, ale není to tak hrozné. Zažil jsem i mnohem horší. Teď se těším domů. Na tu svoji skvělou holku a báječného syna.
Dakar 2015 skončil. Už máte v hlavě myšlenky na ten příští?
Na něco konkrétního je ještě brzy, ale samozřejmě už nyní o něm přemýšlím. Nizozemský tým, za který jsem jel s vozem MAN, má zájem na další spolupráci. Hned po soutěži jsem řekl, co je třeba udělat, abychom byli ještě rychlejší a měli v boji s Kamazy větší šanci. Je tu také Tatra Královna 69, která letos jet nemohla. Teď si pár dní odpočinu, ale v průběhu února chci mít jasno a rozhodnout, s čím pojedu příští Dakar. Čekají mě jednání ohledně letošního „SuperMANu“ i tatry, samozřejmě i s partnery. Těm a našim fanouškům chci touto cestou moc poděkovat za podporu. Všechno je třeba pečlivě zvážit, zanalyzovat a probrat. V březnu už chci začít s přípravou na Dakar 2016.
