OBRAZEM: Od stěhováku k modelce. S šípem v srdci i znaku vyletěl Kopecký až ke hvězdám

V posledních letech byla prakticky při kterékoliv soutěži sázka na Škodu Fabii S2000 pilotovaná třiatřicetiletým borcem jistou volbou. Ne vždy však tato rovnice platila. Historie mladoboleslavského továrního týmu sahá do dob dávno minulých.

Kvaizar, Haugland, Křeček, Sibera či Triner byla hvězdná jména své doby, ve stejně skvostných vozech, jimiž byla Škoda 1000 MB Rallye, Škoda 110 R, Škoda 120 S, Škoda 200 RS nebo Škoda Favorit či Škoda Felicia. V roce 1996 bylo rozhodnuto, že mladoboleslavská továrna vstoupí do nejvyšší třídy automobilového sportu. A kterýkoliv vůz následně Škoda nasadila, Kopecký jej řídil.

„Byla to velmi obtížná éra. Já ji mám navíc spojenou s nehodou na Slovensku," vzpomíná prakticky na začátky kariéry Kopecký. Tehdy v roce 2003 při Rallye Tatry český pilot soutěžní octavii totálně zdemoloval. Měl otřes mozku, tržné rány na hlavě, navigátor Schovánek zlomený kotník. Z hromady šrotu vyvázli jako zázrakem živí. Ke cti závodního stroje slouží, že na vině byla vadná pneumatika.

„Já nebyl u vývoje auta. Přišel jsem jako zobák až k hotovému. Nevěděl jsem pořádně, co lze měnit. Učil jsem se pořádně proniknout do tajů závodění, získával zkušenosti," vypráví Kopecký při vzpomínkách na majestátně vzhlížející vůz.

„Octavia WRC byla robustní, skoro až obrovská," líčí Kopecký. Však se také soupeři o stroji vyjadřovali s jistou dávkou pohrdání. „Měla přezdívku stěhovák. Ale paradoxně se snadno řídila, na ovládání nebyla náročná. Nicméně výkon nebyl ideální," popisuje Kopecký vůz, který ani zdaleka nenaplnil očekávání.

„Vzpomínám na ni velmi rád. Vždyť já s ní absolvoval dvě téměř celé sezóny v mistrovství světa," připomíná Kopecký roky 2006 a 2007. Byť už byl v soutěžním světě etablovaným jezdcem, na vývoji nového vozu se podílel málo. „Třeba jsem testoval převodovku. Z nuly na maximum a plné brzdy. Rovný úsek, celé dopoledne. Strašná řehole," vykládá Kopecký.

„Hlavním rysem byl absolutně jiný design ve srovnání s minulostí. Pro mnoho fanoušky jde o nejkrásnější auto Škody v historii," připomíná Kopecký. Ani druhý stroj s okřídleným šípem ve znaku však nebyl předurčen k úspěchům. „Místo aby se po uvedení do soutěží auto jen ladilo, odstraňovali jsme technické problémy, kterých bylo hodně. Všichni do auta vkládali obrovské naděje, ale výsledky nepřicházely. Bylo mi to líto," posteskne si Kopecký.

Paradoxně v okamžiku, kdy vůz přebral do vlastní režie, dosáhl lepších výsledků než tovární tým. „V rámci homologace jsme tehdy provedli na motoru povolené změny a proháněli světovou špičku, na což jsme byli hrdí," vypravuje Kopecký.

Když startoval v Německu 2007 v rámci MS, šokovalo jej množství českých fanoušků. „Stáli jsme v Trieru za bránou. Když vyráželi ti první, náměstí bouřilo. Byl jsem zvědavý, jestli někdo vydrží do mého příjezdu. Když jsem ale vyjel na rampu, propukla vřava jak v pekle. Náměstí bylo z velké části zaplněno našimi příznivci. Namotivovali mě k jednomu z životních výkonů," vybavuje si Kopecký.

Tou dobou už se v Mladé Boleslavi chystal nový soutěžní vůz. Škoda se rozhodla zaměřit na kontinentální soutěže, kde byla ve srovnání s MS odlišná pravidla. Vznikla Škoda Fabia Super 2000, s níž je spojena nejúspěšnější éra mladoboleslavské soutěžní historie i Kopeckého.

„Byl jsem už při prvních testovacích metrech, Fabia Super 2000 je tak trochu moje baby," připomíná český pilot, že při vývoji třetího speciálu dostal hlavní úlohu. „Hned první dojmy byly fantastické. Ve srovnání s předešlými dvěma vozy byl hlavní důraz kladen na spolehlivost. Vždyť já měl během pěti let jediný technický problém. A ten padal na vrub dodavatele jednoho z dílů, který bez vědomí továrny změnil výrobní komponenty a součástka následně nevydržela," vypravuje Kopecký.

Fabia Super 2000 dominovala na sněhu, šotolině i asfaltu. „Postupně se kupily parádní zážitky," probírá se vzpomínkami Kopecký, jenž po letech boje za špičkou sbíral vítězství. Vrcholem byl zisk titulu mistra Evropy v roce 2013 a v následné sezóně v Asijsko-pacifickém šampionátu. Nikdo v historii nedokázal tato mistrovství ovládnout během dvou let.

Neopakovatelných vzpomínek má mnoho. Jako když třeba na Azorských ostrovech 2010 jel pro vítězství. „Byl jsem na prvním místě, ale dojel jsem Nora Mikkelsena. Mohl jsem jet za ním, náskok jsem měl obrovský. Jenže jsem chtěl první vyhranou rallye na šotolině vyšperkovat nejrychlejším časem i v té poslední rychlostní zkoušce. A jak jsem ve zvířeném prachu neviděl, hodil jsem auto na bok," vypravuje Kopecký.

V Asii zase narazil na čínské boháče, kteří si z lásky k rallye jen tak pro radost pořídili mladoboleslavský skvost, aby měli nejlepší dostupný vůz. „Sice pak dostávali na frak, ale bylo jim to fuk. Rozhodně se neobtěžovali s nějakými konzultacemi. Kdyby chtěli, koupili si mě i s týmem," směje se Kopecký.

Když směřoval k titulu na tratích Nového Zélandu, Austrálie a dalších exotických místech, souběžně už chystal vůz, jenž byl představen minulou středu v Bělé pod Bezdězem. Škodu Fabii R5. „Je krásná na pohled. Taková modelka," hledí zasněně Kopecký k novému klenotu mladoboleslavského týmu. „Její vývoj byl extrémně náročný," říká český závodník, jenž za volantem ještě před první soutěží prožil tisíce kilometrů.

„Nebylo snadné se koncentrovat na boj o titul v Evropě a posléze v Asii při souběžném vývoji nového auta. Ale vždy jsem se snažil soustředit jen na práci v konkrétní den. Takže když jsem závodil v Malajsii, neřešil jsem Fabii R5. A pokud jsem testoval na sněhu v Norsku, vytěsnil jsem z hlavy boj o titul v Pacifiku," vypravuje Kopecký.

V pátek se postaví na start Rallye Šumava, což bude závodní debut v pořadí čtvrtého mladoboleslavského vozu novodobé éry. Český pilot by nerad přišel o těžce vybojovanou pozici. „Doufám, že budeme zase neporazitelní," zasní se při očekávání bojů o vteřiny.