Rubriky:

Rallye

Kudy tudy do Dakaru podle Josefa Kaliny

23. prosince 2005 20:23 - PRAHA

Každý mudrc si při pohledu na plánek závodu Lisabon - Dakar 2006 řekne "nic nového pod sluncem". Mladý navigátor je uchlácholen jmény etap, které se již několik let neodbytně opakují a znalci Afriky si povzdechnou. "No jo, jinudy to prostě nejde!".

 

Viera Kaštanová

Jenomže doba počítačů a GPS změnila i tohle, původně docela primitivní dobrodružství a pořadatel může pouhými posuny průjezdních bodů (novým českým slovem waypointů)  vytvořit nekonečnou variaci tras, terénů a obtíží. Má na to ještě pořádně velký kus Sahary a sama Mauritánie by mohla pořádat takové závody každý týden. Takže co bude opravdu nového?

Především dvě velké etapy v Evropě. Cirkusové prology na několika kilometrech určené v minulosti hlavně k zábavě publika se letos mění na 80 kilometrů portugalské rychlostní vložky a 115 kilometrů horské erzety ve Španělsku. Pokud bude panovat tradiční španělské sucho, bude to docela příjemné, i když rychlé a navigačně náročné. Kdo ale závodil v jižních horách když prší, ten dobře ví, že Dakar končí někdy už na této straně moře.

Náš slavný ročník 1994 byl pro mnoho jiných pohárem hořkosti právě z tohoto důvodu.

Maroko trochu jinak a trochu stejně

Maroko bude trochu jinak a taky trochu stejně, prostě tvrdé pisty, hory kamení a maličko písku. Žádná hrůza pro lidi, o to větší pro podvozky vozidel. "Bonjour les amortiseurs" jak říkají Francouzi. Česky by se řeklo: "Tlumiče, no nazdar".

Pro motocykly je to taková delší šestidenní. Staří soutěžáci tu excelují, protože to je jejich parketa. Pak přichází to hlavní. Pravá mauritánská Sahara, a to už není žádná evropská soutěž. Duny, pláně , kde se drží plný plyn stovky kilometrů, soliska strašící kamionery ve snech a hlavně: nekonečné etapy, únava, špína a beznaděj. A do Dakaru daleko.

Všichni se upínají ke dni odpočinku, který se odehraje v Nuakšottu, odkud se krásně jede do Dakaru po silnici, pokud se ovšem vzdá. Občas tomuhle lákadlu někdo propadne.

Z pouště do buše

Ten, kdo je ochoten podstoupit další útrapy vyráží opět do srdce pouště směrem na východ a později na jih do úplně jiné krajiny. Pustina se postupně mění v křovinatou buš. Ta houstne a roste  a najednou je tu první baobab a ten oznamuje konec Sahary a začátek pravé černé Afriky.

S láskou všichni vzpomínají na pláně a duny, kde to bylo tak přehledné, kde se jedno malé odchýlení  od azimutu dalo snadno korigovat a človíčka abys pohledal. Tady je vesnice co deset kilometrů a z každé vede dvacet cest, ale žádné ukazatele směru. A řeky k brodění, to je velká atrakce pořadatelů. Někdy pravda trochu stoupne voda, a to je teprve ta pravá zábava.

Guinejská etapa do Labé, které se tak krásně česky jmenuje, ale už ne tak vypadá, je navíc maratonská, čili žádný servis, žádná asistence. No a kdo to přečká a dorazí do předposlední etapy v senegalské Tambacoundě (další téměř české místo), ten má skoro vyhráno. Jenže, jak pravý sám velký Loprais: "Dakar končí až ve Frenštatě na naměsti!"

Josef Kalina, bývalý navigátor K. Lopraise

Zrušit