Článek
Martin Prokop nechce na Dakaru znovu bloudit
Při předešlých dvou startech na Dakaru jste dojel čtrnáctý (2016) a jedenáctý (2017). S jakými ambicemi vstoupíte do letošního ročníku?
Už minulý rok jsme pokukovali po elitní desítce. Chceme se pořadím škrábat výše. Nevím, jestli nás pořadatelé jen straší, nebo jestli skutečně půjde o nejdrsnější ročník za poslední sezóny. Člověk může mít auto jako raketu, ale když se ztratí nebo sežere navigační špek, tak všechno přijde vniveč. Ale nebudu si dělat alibi. Chci skončit lépe než minulý rok.
Měnili jste hodně věcí na voze ve srovnání s minulým ročníkem?
Pracovali jsme na odporu, sání vzduchu, karosérii, výfuku. Radikálně jsme zmenšili váhu, dosáhli jsme většího výkonu motoru, používáme delší tlumiče. Rovněž jsme sáhli po spoustě důležitých věcí z hlediska funkčnosti. Auto je o dost lepší. Můžeme si troufnout více.
A zlepšil se i jezdec?
Při závodě v Abú Dhabí bylo vidět, že jsem zrychlil. Měli jsme méně problémů než v minulosti, kdy jsem se zahrabal na jakémkoliv písčitém hrbolu. Dnes už dokážu duny proletět. Navíc když jsem neměl problém s rychlostí, nepustil mě dál auto. Teď vše funguje lépe. Jel jsem ještě závody v Kataru, Španělsku a Maďarsku, pak také v Maroku. Udělal jsem vše, co bylo v logistických i finančních možnostech mého týmu.
Výraznou změnou je rovněž obnovení spolupráce s vaším dvorním navigátorem Janem Tománkem. Co vás po loňské zkušenosti s Rakušankou Minorovou přimělo ke změně?
Ilku jsem raději poslal k plotně. Spoustu času jsme ztratili blouděním. Byl jsem pak už v nervech a plynule nadával česky. Jak jsme spolu trávili dost času v přípravě, určitě mi rozuměla. Byl to takový experiment.
Navigace bude v nadcházejícím ročníku zřejmě klíčovou složkou.
Podle tvrzení organizátorů se prvních šest dnů pojede po planinách a dunách, má jít o nejtěžší navigaci všech dob. Mám z toho strach. Nemůžeme si dovolit zpracovat tratě jako velké týmy, což mě štve. Při závodě v Kataru jsem viděl, že když dojde na slepou navigaci, jde o gamblerství. Z pěti cest se člověk prostě musí rozhodnout pro jednu.
Děsí vás tedy, že letošní Dakar bude více o hledání, než závodění?
Při závodě v Maroku jsem viděl, jak velké rozdíly udělají u továrních týmů s neomezenými možnosti specialisté na mapy. Když navigátoři dostali road boak jen na tři hodiny večer před etapou a následně zase až druhý den před startem, nemohli si elitní jezdci nechat udělat mapy. A pak se najednou ztráceli i borci jako Sainz či Al-Attíja. Jenže při Dakaru jsou map guys, jak se jim říká, tiše tolerovaní.
