Článek
Mezi deseti Zlatými volanty je prý jeden mimořádný... „Tuhle trofej beru jako nejprestižnější ocenění v motoristickém sportu v České republice. Samozřejmě si každého moc vážím. Nepatří ale jenom mně, stejnou zásluhu na nich má můj navigátor Pavel Dresler. Je mezi nimi jeden, který nenese moje jméno. Zlatý volant za rok 2007 jsem si vyměnil s Tomášem Engem. On tehdy přebíral svůj devátý, já teprve třetí, ale zdálo se mi, že jich mám už hodně. Při vyhlášení jsme si řekli, že si je vyměníme. Mám ještě co dohánět, Tomáš jich už získal dvanáct. Pořád na ně ale mám doma dost místa," vyprávěl s úsměvem Kopecký.
Doma super, v zahraničí už ne
S loňskou sezónou na domácích tratích byl Jan Kopecký spokojený. „Vyhráli jsme všechny závody českého šampionátu, takže jsem získal pátý titul. K tomu jsme pošesté zvítězili v Barum Rallye, což je rekord," liboval si. „V zahraničí, co se týká soutěží světového šampionátu kategorie WRC 2, už tak spokojený nejsem. Měli jsme šanci na vítězství, ale některé závody nevyšly podle našich představ. V Německu nás o prvenství připravil defekt, ve Španělsku jsme ztratili víc než minutu kvůli závodníkovi, který startoval před námi a havaroval. Pořadatelé nám však ztracený čas nevrátili, to mě mrzí dodnes," přiznal.
Vstup do letošní sezóny měl impozantní. „V lednu jsme startovali v Rallye Monte Carlo, což je legenda mezi automobilovými soutěžemi. Kategorii WRC 2 jsme vyhráli, takže doufáme, že nám to víc otevře cestu do světa. Doma odjedeme celý šampionát s týmem Škoda Motorsport," dodal.
S Dreslerem si sedli
Kopecký často zdůrazňuje, že on je jen polovinou úspěchu. Tu druhou, zcela rovnocennou tvoří jednatřicetiletý navigátor Pavel Dresler. Tráví spolu hodně času, ale ponorkovou nemocí prý netrpí. „Nejsme spolu až tak často, ale jen při závodech a týmových akcích. Pavel je z Ostravy, ode mne z Kostelce nad Orlicí to je dvě a půl hodiny cesty. Na závodech jsme ponorku nikdy nezažili, jsme kamarádi a máme si o čem povídat, nejen o autech a závodění, ale i o spoustě jiných věcí, takže se rozhodně nenudíme. Sedli jsme si i lidsky, což je hodně důležité," zdůraznil Kopecký.
Když přišla řeč na jezdecké chyby, rozpovídal se... „Při soutěži na chybu musím hned zapomenout, protože bych mohl udělat další. Závodění je o chybách, kdo jich udělá nejméně, zpravidla vyhrává. Když je ta moje chyba zásadní, vrací se mi a štve mě, ale už to nevrátím. Snažím se z chyb poučit, abych je už neopakoval."
Jenže chybu udělá i spolujezdec. „Pavla nepohlavkuju, na to není čas. Při diktování trati je strašně důležitý správný timing. Když třeba čte Pavel trať moc rychle, může být problém. Pavel mi pak říká, že četl dobře, ale já jel pomalu (smích). Když čte naopak pomaleji, hned ho upozorním, aby zrychlil," usmíval se Kopecký.
Zůstává nohama na zemi
Podstatnou část kariéry řídí Jan Kopecký škodovky. Dokonce vyhrál i okruhový Škoda Octavia Cup. „Je fakt, že jsem zažil se škodovkou úplně všechno, v letech 2006 a 2007 jsem jezdil dokonce i velké mistrovství světa v nejsilnější kategorii. Tehdy to bylo v našem kosteleckém týmu, ale s tovární podporou Škody. Vyhrál jsem už mistrovství Evropy, Asijsko-Pacifický šampionát, mám pět českých titulů. Jediné, co mě mrzí, je, že jsme nemohli absolvovat víc rallye ve světovém šampionátu vozů s nejvyšší specifikací," zamyslel se Kopecký.
Kdo by ale nesnil o autě, v němž se může stát třeba i mistrem světa... „Už jsem v takovém seděl, to bylo v letech 2006 až 2007, kdy jsem řídil Škodu Fabii WRC. Situace v rallye se pak zlomila. Kdo chtěl jezdit s nejlepšími auty, musel přinést obrovské peníze. Ty jsme nesehnali. V roce 2008 mi tovární tým Škoda dal nabídku, abych se stal součástí projektu Super 2000. To byla obrovská výzva. Mám rád, když se mohu podílet na vývoji auta, takříkajíc koukat technikům pod ruce, a sám cítit, jak se auto posouvá dopředu. To byl nejlepší krok, jaký jsem udělal. Pochopitelně každý soutěžák sní o tom, jak sedí v nejrychlejším autě a vyhrává, ale já v tomhle zůstávám nohama na zemi, protože jsem rád, že mohu jezdit v barvách továrního týmu Škoda Motorsport," odmítl český pilot létat v oblacích.
Jan Kopecký jde ve stopách svého otce Josefa, který vyhrál dvakrát Zlatý volant jako okruhový jezdec. Rodinné sepjetí je velice pevné. „Táta zajišťuje celý projekt, který se týká našich startů v domácím mistrovství. Zázemí máme pochopitelně z továrny, ale on to řídí. Když jedu v zahraničí, je hlavním technikem mého auta. Vždycky mi řekne svůj názor na můj výkon, upozorní na chybu a já ho plně respektuju," zdůraznil dnes už slavnější a úspěšnější syn Jan.
