Rubriky:

Češi

Domácí šampionát je sen každého hráče, bude to bomba, slibuje kapitán českého týmu

30. dubna 2015 18:56 - Praha

Devět let čekal český hokej na zástupce v Top 5 produktivity NHL. Až letos na Jaromíra Jágra navázal další kladenský rodák Jakub Voráček a společně by se teď mohli postarat o velkou slávu i na domácím mistrovství světa. Na ryšavém útočníkovi z Philadelphie bude tentokrát mnohem víc odpovědnosti, než jakou měl na bedrech při předchozích třech šampionátech, z nichž má doma zlato i bronz.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Jste už natěšený na sedmnáct dní mistrovství světa na českém ledě?

Bylo dobré, že jsme od pondělka měli ještě pár tréninků přímo v O2 areně, kde jsme mohli nacvičit přesilovky, oslabení, signály. Podívali jsme se na video, abychom zjistili, co je potřeba změnit oproti těm dvěma posledním přípravám s Finy. Ale už v nich jsme prokázali, že dokážeme hrát dobrý hokej a teď bychom to chtěli ukázat i na turnaji.

Sledujete kolem sebe, jak roste napětí fanoušků, všichni se zajímají, diskutují o sestavě a někteří i předem nadávají?

Přišlo mi, že takhle je to v Česku už snad půl roku. Lidi jsou na mistrovství strašně natěšení a já si myslím, že to bude to bomba. Fanoušci nás chtějí vidět vyhrávat, a nastupovat doma před tak fantastickým publikem, to je sen každého hokejisty.

Jágr, Ručinský i Hejda už šampionát v Praze zažili v roce 2004. Vám ale bylo tehdy čtrnáct let, co si vybavíte?

Tu obrovskou euforii fanoušků. Když si to vezmete, tak přes 17 tisíc diváků bylo v hale a milióny lidí se na zápasy koukaly v televizi. To bylo něco neskutečného, ta celková atmosféra.

Napadlo vás tehdy, že si to také jednou zkusíte na vlastní kůži?

Tak to vůbec, ani trošku. Jsem moc rád, že po jedenácti letech mám šanci si zahrát mistrovství v Praze.

Máte rád turnajový hokej? Až už na mistrovství světa, nebo na olympiádě?

Určitě, je to zábava. Hlavně pro evropské týmy je šampionát vrcholem sezóny. Je to něco, nad čím přemýšlíte celý život, jaké by to asi bylo zahrát si jednou doma. Moc se na to těším a hlavně, ať už to začne.

Hned jako nováček při debutu na MS jste si před pěti lety z Německa dovezl zlato. Co pro vás byl největší zážitek?

Asi ten gól ze zápasu se Švédy. (Voráček od zadního mantinelu přihrával Karlu Rachůnkovi, který v čase 59:53 srovnal na 2:2 - pozn. autora) To byla největší euforie, co jsem osobně zažil, protože dát vyrovnávací gól sedm vteřin před koncem semifinále a pak ještě vyhrát zlato nad Ruskem, které tam mělo svůj Dream Team, je asi nejvíc. Mně bylo dvacet let a užíval jsem si to každým dnem.

O rok později přišel bronz z Bratislavy.

Další parádní zážitek, tam jsme taky měli našláplý tým a zahrál jsem si s klukama, na kterých jsem vyrůstal u televize - Jágr, Eliáš, Havlát, Michálek, Židlický. To byli borci, co hráli NHL dlouho dobu a já s nimi mohl být na turnaji, který se hrál taky prakticky doma, protože tam byly mraky českých fanoušků. Bratislava je další fantastická zkušenost a nakonec jsme taky uhráli placku, což je vynikající.

Zažil jste ale i prohrané čtvrtfinále ve Stockholmu 2013.

No jo, to je hokej, nemůže vyjít vždycky všechno. To se prostě občas stává.

Už tehdy se na vás hodně spoléhalo, ale tentokrát jsou očekávání z jasných důvodů ještě mnohem větší. Berete tedy roli tahouna?

Určitě je odpovědnost trošku větší, než byla v minulých letech, ale úspěšný tým se tvoří z pětadvaceti hráčů, kteří se sejdou dohromady a vytvoří super partu. Nezáleží, kdo měl jakou sezónu, protože turnaj bude úplně o něčem jiném. Já si myslím, že jsme nikdy neměli problém udělat partu a táhnout v nároďáku za jeden provaz. Nemám rád, když se určují jednotlivci a říká se: ten bude táhnout tohle a ten támhleto. Každý v týmu má přece svoji práci a musí si ji udělat dobře. Bez toho se žádný dobrý výsledek neudělá.

Někteří hráči NHL mluví o tom, že hrát hokej na širokém evropském ledu je úplně jiný sport, souhlasíte?

Rozhodně je to znát. Načasování je tady o něčem jiném než na užším ledě, bruslí se jinak. Ale bude to stejné pro všechny týmy, které mají hráče NHL. Není se na co vymlouvat a musíme se tomu přizpůsobit, jestli chceme něco dokázat.

S Jágrem jste sice hrál sezónu ve Philadelphii, ale věkově jste od sebe 18 let. Cítíte, že už mentálně patříte úplně jinam, než momentálně největší ikona českého hokeje?

Já bych to takhle neviděl. Jsme tu jako jeden tým a ročníky narození nás nedělí.

Rozhodně blíž ale máte k dalším hráčům, kteří prošli Kladnem. Ať už k Ondřeji Pavelcovi nebo Radku Smoleňákovi.

V létě spolu táhneme za jeden provaz a užijeme spoustu srandy. Ale teď vůbec nejde o to, že jsme jiní, než ty generace před námi. Jsme sví, ale taky držíme pohromadě.

S Pavelcem zažijete už třetí společný šampionát.

My se dlouho neviděli, takže na Ondru jsem se fakt těšil. Společně jsme byli i na olympiádě, nebo na mistrovství světa dvacítek ve Švédsku. Gólman ale při šampionátu potřebuje hlavně klid, takže na pokoji bude Ondra sám.

Z Philadelphie přijede do Prahy docela velký kanadský kontingent - Giroux, Schenn, Couturier. Těšíte se už na 4. května, až si proti nim zahrajete?

Strašně! Claude (Giroux) už mě vyprovázel a sliboval, jak si mě najde. To hecování před zápasem ještě proběhne. Od nás ale přijedou i Rakušan Raffl, Švýcar Streit, se kterými hrajeme také ve skupině, což je paráda.

Giroux už Prahu navštívil, co ti ostatní?

Neptal jsem se jich, ale říkal jsem jim, ať se těší. Protože Praha je město, na které se rozhodně nezapomíná.

Před jedenácti lety všichni Češi věřili ve zlato, co by pro vás byl úspěch letos?

Medaile by byla skvělá. Ale musíme být pokorní, hokej se nesmírně vyrovnal. Potřebujeme tvrdou dřinu i ten kus štěstí, který v roce 2004 chyběl.

Máte už jako vyhlášený rocker vybranou písničku, která vás před zápasy nakopne energií?

Hmm... tak to úplně nevím, ale my většinou v kabině posloucháme Kabáty. Ti se mi líbí hodně a jejich písničky mají taky spoustu energie. S tím nemám žádný problém.

Marek Burkert, Právo

Zrušit


Podsekce:

         
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky
  • Pavouk

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..