Článek
Ve středu jste s národním týmem absolvoval trénink, jak na tom tedy po zdravotní stránce jste?
Jsou to tři dny, můj stav se každým dnem zlepšuje, pořád to ale není ideální. Do zápasu s Francií asi nepůjdu, což mě mrzí. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál. S klukama mám jinak stejný program, jen si dávám navíc nějaké kolo, když jsem teď nebyl tři dny v zápřahu.
Tušíte, kdy byste mohl naskočit i do zápasů?
Teď opravdu nelze říct přesný den, co a jak bude. Pracujeme na tom s fyzioterapeutem týmu Michalem Trucem, jsem v těch nejlepších rukou.
Před středečním tréninkem proběhlo týmové focení a vy jste na lavičku vylézal hodně opatrně...
To kvůli mému věku... A taky proto, abych na kluzkém ledě neupadl. Navíc tam byl známý vtipálek Radek Smoleňák, tak jsem byl ve střehu, aby nepřišel nějaký vtípek.
Trpíte hodně, když na své spoluhráče musíte koukat jen z tribuny?
Je to daleko horší, než hrát zápas. Jsem nervózní, když můžu jenom koukat, a hodně to prožívám. Když to člověk vidí z výšky, tak je chytrej a mohl by hned být trenérem. Je to úplně něco jiného, než když jste na ledě, kde nevidíte tolik toho prostoru a máte jen vteřinu na rozhodnutí. Zatímco seshora vidíte všechno.
Jak se tedy v hledišti nervozity zbavujete?
Hodně teď skautuju, takže když se Vorasovi (Jakubu Voráčkovi) něco nepodaří, tak mu to potom vytknu a radím, jak by to měl udělat správně. Jardovi (Jágrovi) samozřejmě to samé, mezi hráči nedělám výjimky. No a kluci to berou. (směje se)
