Článek
Švýcarští fanoušci umějí vytvořit sympatickou atmosféru
Čeká vás poslední zápas před čtvrtečním čtvrtfinále. Ve skupině A obsadíte třetí příčku, ať utkání se Švýcary dopadne jakkoliv. S čím do dnešního duelu půjdete?
V žádném případě ho nevypustíme. Je dost na čase vyladit to na čtvrtfinále. Neříkám, že v minulých zápasech jsme hráli nějak na půl plynu, to určitě ne. Už jsou to tady všechno ve skupině těžké zápasy. Není lehkého soupeře, ale samozřejmě ta utkání, která jsme odehráli, tak to bylo o tom, si na sebe zvyknout. Trenéři zkoušeli různé varianty sestavy, navzájem jsme se poznávali a teď už opravdu všechno směřujeme k tomu nejdůležitějšímu zápasu sezóny.
Sledujete týmy v druhé skupině?
Ani ne, já říkám vždycky, on to osud rozhodne. Myslím si, že abychom měli medaili, tak musíme porazit kohokoliv a rozhodně to není o tom, že bychom si měli vybírat.
Ve čtvrtfinále narazíte na Finsko, Rusko, nebo USA. Kterého z těchto soupeřů byste si přál?
Finové měli začátek takový vlažný, v posledních zápasech ale hrají velice dobře. Rusové jsou zase nevyzpytatelní. Jednou zahrají, podruhé ne. Těžko si vybírat...
Zvykli jste si na bouřlivou atmosféru v O2 areně? Ve čtvrtfinále vás jako ve všech zápasech požene dopředu plná hala...
Na zaplněné haly jsem celkově zvyklý z NHL, takže pro mě to problém není. Atmosféra je ale úžasná. Lidi jsou skvělí, hrozně rád bych jim za tu kulisu poděkoval. Spíš jde o to, že jsme si zvykali jeden na druhého v těch formacích. Samozřejmě máme ještě věci, které potřebujeme doladit. Každý den máme videomítink, takže je ladíme.
Cítíte, že se den D už hodně blíží?
Já osobně to cítím a samozřejmě se na něj připravuju i trošku jinak. Příprava je už v hlavě, protože jsme si čtvrtfinále již zajistili. Je tam trošku víc posilovny, trošku změna na tréninku. Ale samozřejmě v žádném případě ten poslední zápas se Švýcary nevypustíme. Všichni si ovšem uvědomujeme, že čtvrtfinále je nejdůležitější.
Spolu s Jaromírem Jágrem jste zažil domácí světový šampionát v roce 2004. Tehdy vše šlapalo, pak ale přišlo čtvrtfinále a překvapivá porážka s USA, která znamenala konec nadějí na medaili. Vybavují se vám vzpomínky?
Myslím, že za celý ten turnaj jsme snad ani minutu neprohrávali, jenže pak vypadli ve čtvrtfinále. Já trošku doufám, že když teď prohráváme skoro v každém zápase, nejdou nám první třetiny, že to letos ve čtvrtfinále vyjde. Tou bojovností a vůlí, kterou jsme v těch minulých zápasech ukázali a dokázali je otočit, že přes čtvrtfinále tímhle způsobem projdeme. Musíme všichni bojovat a myslím, že je to polovina úspěchu.
Zažil jste na ledě domácí MS v roce 2004. Můžete oba šampionáty z vašeho pohledu porovnat?
V roce 2004 jsem byl v podstatě mladý hráč a samozřejmě ta atmosféra na mě dýchla mnohem víc, protože do té doby jsme hráli na malinkaté Slavii a pak jsem hrál jeden rok v Rusku a tam ti fanoušci moc neskandují. Teď už mám přece jen něco odehraného a ledacos jsem prožil, takže už to pro mě není takový zážitek. Hrát na domácím šampionátu bude ale samozřejmě vždycky úplně jiné, než hrát na mistrovství světa někde v zahraničí. Ta kulisa je pro domácí tým úplně úžasná, speciálně tady v Čechách.
