Článek
Jaké máte ohlasy na svá pražská vystoupení?
Všichni nám to moc přejí. Jsme doma a hrajeme o medaile, to je přece výborné. Těch blahopřání k postupu bylo hodně.
Cítíte sám, jak jdou vaše výkony nahoru?
Když začalo mistrovství, byl jsem sedmý obránce a teď dostávám velkou důvěru, toho si cením. Ale taky se snažím na to moc nemyslet a hrát svou hru.
Pomůže vám šampionát i v tom, abyste se stal stabilním hráčem NHL?
Doufám, že ano. Odehrál jsem už v této sezóně skoro 40 zápasů v prvním týmu Hurricanes . Nevěděl jsem, jaká šance bude hrát za nároďák a teď nastoupím v semifinále proti Kanadě... Věřím, že je to právě ta zlomová sezóna, od které se odpíchnu.
Asistentem Kanady je v Praze váš klubový kouč Bill Peters, máte od něj zpětnou vazbu?
Má přijet i manažer Caroliny Ron Francis, ale já to moc neřeším. Končí mi smlouva, každý po mně může sáhnout a rád bych hrál tak, abych měl těch možností víc.
Teď ještě kdybyste porazili Kanadu. Má podle vás nějakou slabou stránku?
V tom prvním zápase jsme po nich šli a měli s tím docela problémy. Kanaďané jsou výborní dopředu, ale možná moc nemyslí na obranu, tam může být ta slabina.
Zápas ve skupině (3:6) vás poučil?
Musíme hodně bruslit, ve třetí třetině jsme přestali, z toho vyplynuly naše fauly, oni využili přesilovky a to rozhodlo. Bude potřeba držet s nimi tempo a mít krátká střídání. V téhle fázi turnaje už je to moc vyrovnané a může rozhodnout každý gól.
