Hlavní obsah

Demolice Rusů? To mě vůbec nenapadlo, čekali jsme těsný zápas, přiznal Crosby

Jan Škvor, Jan ŠvandaSport.cz

Ve své sbírce už měl Stanleyův pohár i olympijské zlato, aby se ale stal 26. členem Triple Gold Clubu, potřeboval ještě tu nejcennější medaili z mistrovství světa. V neděli se jí dočkal. Kapitán Sidney Crosby zažil spanilou jízdu hokejistů Kanady šampionátem v České republice, která byla korunována demolicí Ruska ve finále v poměru 6:1! Výběr Javorového listu vyhrál na turnaji všechny zápasy v základní hrací době...

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Kapitán hokejistů Kanady Sidney Crosby s trofejí pro mistry světa.

Článek

Máte radost, že jste vstoupil do Triple Gold Clubu?

Víc mě těší, že jsme byli schopni vyhrát tohle (ukazuje na pohár pro mistry světa). Měli jsme tu dost nových kluků a nebylo moc času na přípravu. Ale předvedli jsme se výborně, postupně jsme se zlepšovali a to nejlepší jsme si nechali na poslední den turnaje.

Pomysleli jste si alespoň v koutku duše, že byste mohli Rusy ve finále takhle smést?

Vůbec mě to nenapadlo, čekali jsme těsný zápas. V semifinále jsme Čechy porazili jen 2:0, ale proti Rusku jsme odehráli skvělý zápas. Proměňovali jsme šance a ukázali svou sílu. Šlapalo nám to nejen v útoku, ale i v obraně a v bráně. Opravdu skvělý týmový výkon.

Ten jste předváděli po celé mistrovství. Nastal vůbec nějaký moment, kdy vám bylo těžko?

Byl to zápas se Švédy v základní skupině. Začali jsme opravdu špatně a rychle jsme prohrávali 0:3. Bylo to pro nás velké poučení a od druhé třetiny jsme se vrátili do hry.

Pomohla vám tahle zkušenost?

Určitě, byl to náš stavební kámen. Za stavu 0:3 jsme ukázali velký charakter a zápas otočili. Od té doby bylo naše sebevědomí opravdu velké a cítili jsme, že překonáme jakýkoliv tým, který proti nám stojí.

Co pro vás znamená vyhrát mistrovství světa, které v zámoří nemá takový zvuk jako juniorský světový šampionát?

Beru to tak, že hrát za Kanadu je vždycky speciální pocit. Vždycky si užívám chvíle, když si přes hlavu přetáhnu národní dres. Přepadne vás pýcha a zároveň spousta očekávání. A myslím, že i pro hráče z jiných reprezentací je čest nastupovat za národní mužstvo. Bavil jsem se o tom se Spezzem (Jasonem Spezzou), který už si zahrál dvě finále mistrovství světa (2008 a 2009), ale pokaždé neuspěl. O to víc chtěl uspět letos v Praze a říkal to i klukům.

Takže i vy řadíte zisk světových šampiónů ve své sbírce vysoko?

Jasně! Pokaždé před sebou máte nějakou výzvu. Třeba tady na mistrovství jsme se dali dohromady na poslední chvíli, neměli jsme žádný letní tréninkový kemp, jak je to běžné před olympiádou. Tady nemáte čas přemýšlet o tom, s kým a jak byste chtěli hrát. Mužstvo, ale i trenéři se dávají dohromady za pochodu a to je unikátní. Musíte si na sebe rychle zvyknout, ale my jsme tu cestu našli.

Jak budou vypadat mistrovské oslavy?

Kluci se už v pondělí vrací do svých domovů, ale nasajeme každou chvíli a společně si to užijeme jako jeden tým.

Reklama

Související témata: