Článek
Tři vítězství v řadě, to už se dá označit za éru Špotákové...
Člověk si uvědomí, že jsem nasedla na tu vlnu a pořád jedu. Docela často to zaťukám do stolu, protože když něco trvá, člověk se bojí, že to jednou přestane.
Příští rok je mistrovství Evropy. Říkáte si, že je to „jen“ Evropa?
Rozhodně ne. Ten titul mi chybí a jdu po něm.
Světle zelenou uniformu jste si na vyhlášení vybrala sama?
Je takzvaná letní, není slavnostní, ale mně se líbila, tak jsem se zeptala plukovníka, jestli dostanu výjimku. Dostala, chtěla jsem armádu reprezentovat, tak mi to dovolili. Jsem ráda, je příjemnější i materiálem.
Už jste ze sebe setřásla posezónní únavu?
Unavená jsem pořád, ale jinak než vloni, kdy jsem neměla energii. Odpočívala jsem od finále extraligy, pak jsem jen trénovala na duklácký fotbálek. A vyplatilo se (Špotáková při něm vstřelila krásný gól - pozn. red.). Pak jsem to musela oslavit, to byla větší oslava než po stříbře v Berlíně. (úsměv) Teď už docela trénuju, navíc jsem začala vyklízet byt, což také stojí dost energie.
Před rokem vám ji bralo psaní diplomové práce, nebojíte se, že vás teď vyšťaví práce kolem rekonstrukce bytu?
Mě se fakt bude týkat jen to vystěhování, to zabere čtrnáct dnů. V neděli ruším kuchyňskou linku, naposledy jsem teď vařila. Demolujeme úplně všechno. Do stavby ale zasahovat nebudu, to už nechám na Lukášovi. Nemusím být u všeho, máme architekta. Já se snažila před začátkem přípravy poctivě odpočívat.
Jak to děláte?
Byli jsme s Lukášem na Kosu a v Maďarsku, ale nejsme takoví ti plážáci, hodně jsme chodili. Kos jsme projezdili na motorce, Budapešť jsme projeli celou MHD. Měla jsem takové chutě si jít zaběhat, ale Lukáš mě krotil.
Přítel vás hodně hlídá?
Určitě, on na to má taky cit, vždycky mě na dovolené tlumil. Říkal: „Radši odpočívej, potřebuješ to.“
