Hlavní obsah

Ve dvanácti ze zvědavosti zkusil to, s čím mají problém i profíci

René KujanSport.cz

Anton Krupicka, známý především jako Tony, v českých kruzích pak také pod familiárním jménem Krupičkovic Toník, je ultramaratónský démon. Superlativy v jeho případě nelze vynechat. Pokud bychom ho měli popsat pouze dvěma přívlastky, bylo by to „výborný“ a „jiný“.

Foto: Facebook A. Krupicky

Minimalismus je poznávacím znamením Tonyho Krupicky.

Článek

Tony Krupicku zná asi úplně každý, kdo kdy byť jen jediným okem zavadil o běhání. Za svou kariéru dokázal vyhrát kdeco, od maratónských tratí po ultramaratóny o stovce kilometrů či mil. Naběhal stovky kilometrů za měsíc, v průměru na každý den přes 45 kilometrů.

Dnes se jednatřicetiletý borec více než na horizontální vzdálenost soustředí na výškové metry. Zřejmě o něm uslyšíme další superlativy i ze světa outdooru. Zdrojem jeho energie se stále více stávají hory. O Tonym bylo natočeno několik filmových dokumentů, jeho fotografie či pohyblivé obrázky uvidíte každou chvíli v reklamách na běžecké vybavení.

Výborný a jiný

Krupicka je opravdu prostě hodně dobrý. V čem je ale jiný? Chtělo by se říci: ve všem. Vitální vytáhlý chlapík může směle soutěžit a vyhrávat i v kategoriích nejvlasatější a nejvousatější běžec na trati. Jeho rozevláté vlasy usměrňované jedoduchou čelenkou a tajemný úsměv á la Mona Lisa mezi dlouhými vousisky jsou asi nejjistějším poznávacím znamením. Je to takový běhající hipík ‒ včetně přístupu k životu a sportu.

Při běhu jsem se o sobě dozvěděl dvě věci ‒ že jsem bezvýznamný a že jsem silný.

S maratóny začal ve dvanácti letech. Chtěl si prostě vyzkoušet, jaké to je. Od té doby běhá. A běhá opravdu hodně, velmi často také bez bot. Nevím, co jste ve dvanácti letech dělali vy, ale já se při hodinách tělocviku, když došlo na běh, schovával za strom a k „šíleným běžcům" se přidával s hraným zadýcháním až na posledních pár metrů, abych u tělocvikáře vzbudil dojem dobře odvedené práce.

V jednoduchosti je síla

Hlavní mantrou Krupicky je „návrat k jednoduchosti". Tonyho uvidíte i na horských ultramaratónech nejčastěji běhat minimálně oblečeného a vybaveného. Běžecké trenýrky, minimalistické boty, šátek na vlasy a občas láhev s pitím do ruky. Jeho cestou je běh v jeho nejjednodušších a nejpřirozenějších podobách. Nemá trenéra. Nemá tréninkové plány. Prostě běhá tak hodně, jak je to jen možné.

Nejrozšířenějším omylem ve světě běhu je přesvědčení, že jeho účelem je dobrá kondice.

Svým přístupem nabádá ostatní běžce, aby nesklouzávali ke konzumní spirále nakupování stále nových a dokonalejších hodinek, picích systémů, monitorů srdeční frekvence, energetických gelů a tak dále. Jeho přístupem je minimalismus, v botách i v běhu. Tedy pokud nebudeme zahrnovat jeho týdenní objemy naběhaných kilometrů. Tam by se mohlo zdát, že je Krupicka neúměrně maximalistický...

Běhající filozof

Krupicka vystudoval fyziku, geologii a filozofii. Nevím, jak s tou geologií nebo fyzikou, ale filozofem asi byl, je a zůstane. Jak sám říká, běh pro něj znamená prostředníka ke svobodě a pokoře.

Reklama

Související témata: