Hlavní obsah

Největší půlmaratón na světě. A vy můžete být u toho - máte ho za rohem!

Miřejovice

Letos v srpnu se běží už sedmý ročník půlmaratónu, který se pyšní přízviskem „největší“. Organizátoři se nedrží při zemi. Určitě je největší v České republice, s největší pravděpodobností také na světě, říkají. V přepočtu na jednoho trvale žijícího obyvatele nejspíš nejsou daleko od pravdy. Další specifika odhalí v rozhovoru sám ředitel Miřejovického půlení Josef Burian.

Foto: Jan Kadeřábek, Maraton Klub Miřejovice

Miřejovický půlmaratón je svým způsobem největší na světě.

Článek

Josef Burian letos v polovině června doběhl s nadsázkou svůj životní maratón ‒ dožil se dvaačtyřicítky. Na základní škole nesnášel dlouhé běhy a ve svých 29 letech se postavil na trať prvního maratónu. Běhá pro radost, doposud dokončil 19 maratónů s osobním rekordem 4:07:42. Časy, jak sám říká, to nejsou rychlé, ale on si běh chce hlavně užít. Pokud mu bude letos zdraví přát, chtěl by na 24hodinovce nakroutit více než 100 kilometrů.

Kdy a jak vznikla myšlenka udělat závod v Miřejovicích, v obci s asi 30 čísly popisnými?

Myšlenka vznikla v srpnu 2008 při soustředění Běžeckého klubu Divoká Šárka v Miřejovicích, kde žiji s rodinou. V podstatě jsem u té myšlenky byl já a můj kamarád a člen klubu Martin Šandera, který zatím nechyběl ani u jediného ročníku.

Co bylo nejtěžší v začátcích, s čím jste se potýkali?

Především s financováním a důvěrou, že bychom byli schopni takovou akci uspořádat. Ze začátku jsem jel na vlastní triko. Finančně i časově. Stojí to především kupu času, kterou tomu stále věnuji. V podstatě za zrodem tohoto závodu nesmazatelně stojí legenda Ivo Domanský. Ten mi kdysi řekl, když jsem chtěl závod zrušit: „Pepo závod jsi už dal do termínovky. Pokud ho zrušíš, tak ho už nikdy nerozběhneš. Ti, co přijedou, nečekají na zázraky, ale přijedou si zaběhat."

Kolik členů má váš organizační tým a jak dlouho závod připravujete?

Hlavní tažný motor má tři válce. Kromě mé maličkosti ještě manželka Dana a soused Jirka Karas. No a závod v podstatě připravujeme po celý rok. Jeden závod končí a druhý den začínáme pracovat na dalším ročníku.

Jaká je situace dnes, kam jste pokročili a s čím se potýkáte dnes?

Situace je stabilizovaná. Především se snažíme každým rokem závod vylepšovat a posouvat kvalitu o krůček kupředu. Potýkáme se s normálními věcmi ‒ sehnat dostatek prostředků jak finančních, tak materiálních, abychom zajistili bezproblémový chod celého půlení. Největší starosti mám se zajištěním bezpečnosti běžců. Závodí se za provozu a letos to bylo poměrně náročné. Při opravě mostu v Kralupech nad Vltavou byla přes Nelahozeves do 31. června vedena objížďka s velmi vysokým provozem. Takže mě spadl velký balvan ze srdce, bude po objížďce, provoz se znormalizuje.

Na co závodníky lákáte?

Náš závod si oblíbili především hobíci, kteří se pravidelně do Miřejovic vracejí. Je pravdou, že se u nás můžou běžci setkat a poměřit síly například s Radkou Churaňovou nebo s úřadujícím mistrem republiky v ultramaratónu Radkem Brunnerem. Zároveň jsme se rozhodli podporovat báječné sportovce, kteří to mají s pohybem náročnější, a proto podporujeme Sportovní klub vozíčkářů Praha (SKV Praha). Letos jsme ještě například věnovali startovné do dražby pro Rebečku, kterou pořádala má kamarádka Hanka Sirová.

Kdy a jak vznikl pivní půlmaratón?

Černohorský pivní půlmaraton vznikl současně s klasickým půlmaratonem. Asi proto, že pivo patří mezi nejlepší pozávodní ionťáky. (Běží se půl kilometru tam a zpět a pijí se dvě desítky. 0,5 + 0,5 + 2*10 dává dohromady 21. A to je půlmaratón, ne?!) Není výjimkou, že lidé absolvují oba naše maratóny. Je to dobře zvládnutelné a osvěžující.

Je váš závod zařazen i do nějaké větší série?

Od druhého ročníku jsme s Petrem Havelkou založili „ Dolnovltavský běžecký pohár", do kterého jsme kromě Miřejovic a Dřínovského krosu přizvali Běh Veltruským parkem. I tento pohár doznal mnoha změn, a jestli se nemýlím, tak od třetího roku poháru se přeměnil na Kobras běžecký pohár. Ten má od letošního roku šest závodů se závěrem a vyhlášením v Miřejovicích.

Jak si vysvětlit tvrzení, že váš závod je „největší" na světě?

To je moje myšlenka. Beru ji s nadsázkou a trochu tím i zlobím Carla Capalba z RunCzechu. Do Miřejovic jezdí něco málo přes 200 běžců a v Miřejovicích bydlí necelých 70 trvale žijících obyvatel. To jsou tři běžci na jednoho domorodce. (Kdybychom na hlavní město aplikovali stejný koeficient, musel by být počet běžců pražského půlmaratónu tři a třičtvrtě miliónu.) Třeba se přiblížíme i čtyřem běžcům. Kapacita závodu je 300 účastníků. Přes tu nechceme jít s ohledem na to, že běžíme Veltruským zámeckým parkem. Raději dáváme přednost kvalitě před kvantitou.

Potkat se všichni můžeme při VII. Miřejovickém půlení 1. srpna 2015. Hlavní závod se běží o putovní pohár MUDr. Pavla Kantorka. Dobrý běh!

Reklama

Související témata: