Článek
Ngová a její manžel jsou zakladateli Vibram Hong Kong 100. Jde o městský sólo závod na sto kilometrů. „Běhala jsem na střední škole, po univerzitě jsem se do toho opět vrátila, když jsem potkala budoucího manžela. On je z rodiny, která miluje běhání. Když přišel do Hongkongu, prohlížel si město a všude chodil pěšky," vzpomínala pětačtyřicetiletá běžkyně pro server scmp.com.
Její vzdálenosti pro běhání byly delší a delší. Běžela závod na sto kilometrů v Austrálii v roce 2010, po návratu stále mluvila o něčem podobném doma. To se nakonec podařilo v roce 2011. Závod začal s 250 běžci, dnes má více než 1800 účastníků a je součástí světového okruhu známého jako Ultra-Trail World Tour.
Ngová organizuje a běhá. Poznala také velkou výzvu přes Alpy - 300 kilometrů s převýšením 26 tisíc metrů. Ve třech potřebovali na tento masakr šest a půl dne. „To bylo úplně jiné. To není „závod", takže neexistují žádné žebříčky, můžete si udělat tým. Využíváte dobře vyšlapané cesty, a pokaždé, když se dostanete na vrchol hory, vidíte nádherné 360 stupňové scenérie," rozplývala se o této výzvě nezdolná sportovkyně, která při této akci poznala, kam až může hlava a tělo zajít.
Nikdy jsem nemyslela, že tohle zvládnu
„Spali jsme celkem šest a půl hodiny. Začali jsme v pondělí večer a skončili v neděli. Nikdy jsem nemyslela, že tohle zvládnu. Potřebuju spánek, ale tohle bylo úžasné, jak vaše tělo a mysl pracuje, pokud jste odhodlaní dokončit. Poslední den se Steve otočil k Jonathanovi a řekl: „Jonathane, vypadáš na 700 let." Někdy byl člověk tak unavený, že byl jako náměsíčný," řekla žena, která před lety opustila právnickou praxi. „Nebylo to těžké, někdy přijde chvíle, kdy víte, že vás něco volá."
Silnice, příroda, běhání, pocity, uvolnění. „Myslím si, že silniční běh je vzrušující, ale jiným způsobem než běhání v přírodě, tady se každý krok počítá. Musíte udržet rytmus, nemůžete polevit. Je to intenzivnější, musíte být zcela soustředěný, jste jen s přírodou," přiblížila rozdíly osmiletá vegetariánka, která se k tomuto stylu života dostala postupně.
„Někdy prostě víte, co je pro vás dobré, co vám vyhovuje. Začalo to, když jsem byla na třídenní budhistické meditaci. Tam jsem měla jen vegetariánské jídlo, to bylo poprvé, co jsem cítila spojení s jídlem na mém talíři. Cítila jsem sluneční světlo, déšť, zemi, energii. Byl to velmi zvláštní moment," dodala spokojená právnička, která utekla k běhání.
