Smog a běh. Běhat, nebo neběhat za méně příznivých rozptylových podmínek?

Běh je lidská činnost veskrze zdravá. Zažívá celosvětový boom nebývalých rozměrů a v současné době najdete maratóny i ve městech s nejhorší pověstí ohledně kvality vzduchu. Čínský Peking nebo indické Dillí mohou jít negativním příkladem. Obsah oxidů uhlíku a síry jako i jemného polétavého prachu v jednom čtverečním metru vzduchu jsou tam na takové úrovni, že o zdravém pohybu nemůže být ani řeč. Lékaři vesměs tvrdí, že pokud se závodů v takovýchto městech přeci jen zúčastníte jako mladý, zdravý a trénovaný atlet, obranné mechanismy těla se s tím projednou nějak vyrovnají. Podobné podmínky ovšem dnes mohou číhat na překvapivě mnoha jiných místech. Jak je to s dlouhodobou zátěží?

Pokud žijete v menším městě nepříliš blízkém nějakému většímu výrobnímu závodu, do nějž navíc nepřináší koktejl nejrůznějších chemikálií vítr z bližšího i vzdálenějšího okolí, máte nejspíše záviděníhodnou situaci. Ostatní se musí spolehnout na to, že se jejich horní a dolní dýchací cesty nějak vypořádají s nepřítelem obzvláště zákeřným, polétavými mikročásticemi PM 10 (polétavý prach s mikročásticemi schopnými volného pohybu v atmosféře a rozměry pod 10µm). S těmi většími je schopno si lidské tělo ještě při průchodu nosem, ústy, průdušnicí, průduškami, průdušinkami až třeba k samotným plicním sklípkům nějak poradit pomocí svých biochemických obranných mechanismů.

Daleko větší problém představují ultrajemné částice PM 2,5, které představují už i nanočástice schopné prostoupit v podstatě bez zábran až do krevního řečiště. Mikročástice všech rozměrů jsou původcem nejrůznějšího poškození plic, mohou vyvolávat záněty nejrůznějšího druhu, omezovat srážlivost krve a negativně ovlivňovat vegetativní nervový systém. Následkem mohou být také nejrůznější poškození kardiovaskulárního systému či rakovina.

Světová zdravotnická organizace WHO stanovila hraniční hodnoty polétavých částic pro zdravý pohyb venku. Pro PM 10 je to například 20 μg/m3 jako roční průměr a 50 μg/m3 jako denní průměr, přičemž ten může být překročen maximálně 35 dní v roce. Když se ale podíváte na tabulky Českého hydrometeorologického ústavu, který hodnoty průběžně sleduje, zjistíte, že například na třetině míst v Praze jsou tyto hodnoty překročeny (vztaženo ke dni vzniku článku). Ve Středočeském kraji a Praze je kvalita ovzduší na 3. a 4. nejhorším stupni z šesti možných.

Ale ani běh někde na samotě u lesa vám lepší kvalitu ovzduší nemusí zaručit. Dlouho podceňovaný zdroj jemných částic představuje totiž zemědělství se svým používáním umělých hnojiv a masivní živočišnou výrobou. Přičtěte k tomu nadprůměrně vysoké využívání topení pevnými palivy domácností na venkově a nejste daleko od nekvality městského povětří. Nehledě ani na fakt, že vzduch nezná hranic a znečištění se dostává nekontrolovatelně na obrovské vzdálenosti od svého zdroje.

Škodí nám tedy běhání, které je na dýchání a přísun kyslíku obzvláště náročné? Přebije jeho zdravotní přínosy znečištění vzduchu? Většina expertů se ještě stále shoduje na tom, že nikoli. Pozitivní přínosy tréninku na dýchací cesty, tělesné mechanismy udržující dýchací cesty v kondici a obecnou obranyschopnost organismu jsou naštěstí doposud stále tak velké, že určité negativní vlivy znečištění vzduchu dokážou eliminovat. Přestat kvůli špatnému vzduchu s běháním by byla alternativa s více negativy než pozitivy. Jak vědci upozorňují, velkou roli zde ale hraje správné dávkování tréninku tak, aby nedocházelo k velkému vysilování organismu.

Zdravý člověk se z krátkodobého vystavení znečištěnému vzduchu zpravidla rychle a bez následků vzpamatuje. Při silvestrovské noci někde na náměstí plném ohňostrojů se můžete klidně dostat do znečištění krátkodobě přesahující „zdravé" hodnoty i stonásobně. Pro dlouhodobý intenzivní trénink je ale samozřejmě lepší vyhledávat terény bez dopravní zátěže a v zeleni. Dobrá zpráva je, že své tělo nemusíme na odbourávání krátkodobé zátěže znečištěním nijak trénovat, zvládá to automaticky.