Hlavní obsah

Dřív mi šlo všechno samo, teď je to dřina, říká česká atletická hvězdička

Michal OsobaSport.cz

Romana Maláčová se dává dohromady po únavové zlomenině, neskáče ani Jiřina Ptáčníková, a tak je českou tyčkařkou jedničkou současnosti teprve 18letá Amálie Švábíková. Ještě, než se představí na srpnovém ME v Berlíně, čeká ji od úterý světový šampionát juniorů v Tampere.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Amálie Švábíková během odletu atletické výpravy na loňské MS do Londýna.

Článek

Papírově budete největším českým esem, ve světových tabulkách jste třetí…

Já to neberu, že bych nějak vyčnívala. Samozřejmě vím, že jsem třetí, připravená jsem dobře, skáču stabilní výšky, tak doufám, že to prodám i na mistrovství světa, když to zvládám doma v Česku.

Vloni na juniorském evropském šampionátu v Grossettu se vám to nepovedlo, pozici jedné z favoritek jste v medaili neproměnila. Může se tato zkušenost hodit?

Určitě, vím, že postavení v tabulkách vůbec nerozhoduje. Na velkých závodech máte jinak nastavenou hlavu, víte, že jde o hodně a občas není snadné se s tím poprat. Hlava rozhoduje.

Vy už jste si letos v Tampere zaskákala při Poháru mistrů, tak tušíte, co vás čeká…

Stadión je velký, dobrý pro takový šampionát a já jsem ráda, že už jsem si ho mohla vyzkoušet. Jen doufám, že tam vyměnili doskočiště, to už bylo dost staré.

Zatím jste se každým rokem výrazně zlepšovala, vloni jste skočila už 450 centimetrů. Na těchto výškách už je ale asi každé zlepšení mnohem náročnější…

Když jsem byla malá, přišlo mi, že to všechno šlo skoro samo, strašně lehce. Teď už je to dřina, musím na sobě víc dřít, okolo 450 už je každý centimetr znát.

V čem se můžete nejvíce posouvat? V rychlosti, síle, či technice…?

Stoprocentně v technice. Rychlostně jsem na tom letos myslím dobře, jen v té technice strádám. Tak snad na tom ještě s trenérem zapracujeme, abych se dostala i na tvrdší tyče.

Reklama