Českou atletickou kometu překvapila gratulací olympijská vítězka! To je úžasné, zářila

Hned ten moment v závodě, kdy jsem věděla, že jsem mistryní světa, pak ještě český rekord. Ale i při vyhlášení, když jsem slyšela, jak výprava zpívá hymnu, tak jsem z toho byla v šoku, že jsem sama zapomněla zpívat. (úsměv) To je také nezapomenutelné.

Určitě, hlavně pro tátu to byl vždycky sen něco takového zažít. Moc mě i sourozence odmala podporují, já jsem jim za to moc vděčná a byla jsem ráda, že jim můžu udělat takovou radost.

I pro něj je to obrovská odměna za ty roky, co se věnuje skoku o tyči. Zaslouží si to, dává tomu všechno, atletikou žije a já jsem vděčná, že jsem mu mohla nadělit takovou vzpomínku. Ale myslím, že při závodě byl stoprocentně nervóznější než já. (úsměv)

Dost mě překvapilo, že před finále jsem celý den nebyla nervózní, i rozcvičku jsem brala s úsměvem, řekla jsem si, že nemám co ztratit, je to má poslední velká juniorská akce, tak si ji užiju. Když jsem pak jednou shodila na základní výšce 410, trochu mě píchlo u srdce, ale pak jsem si oddychla a už jsem měla čistý zápis. Soustředila jsem jen na sebe a pokyny od trenéra. I když jsem ostatním holkám tleskala, ale uzavřela jsem se do takové své bubliny.

Tým s rodiči slavil hned po závodě, já byla vyčerpaná, tak jsem si šla lehnout, a druhý den jsem i s rodiči byla v zábavním parku. Tým mi udělal radost kytkou a přípitkem, ale na nějakou oslavu dojde spíš až pak doma i s přítelem.

To ani nedokážu spočítat, odepisovala jsem ještě další den. Moc si toho vážím, je to krásný pocit, psali i lidi, které neznám. Dokonce mě teď na letišti ve Finsku zastavila jedna Češka a ptala se, jestli jsem to já, a gratulovala, to bylo také krásné.

Opravdu? To jsem ani nepostřehla.

Ty bláho, to mě překvapilo, to je úžasné, když mi gratuluje olympijská vítězka! Psala mi i Američanka Katie Nageotteová, jsem strašně ráda, že si světové hvězdy všímají juniorky…

Gratuloval mi (reprezentační kouč) Marek Jelínek za celý tým, psali i další, z toho jsem také měla radost, mám mezi snowboardisty pořád kamarády. Rozhodla jsem se pro atletiku, teď určitě nemusím smutnit, když jsem získala juniorský titul.

Svůj cíl už letos splněný mám, ale určitě bych chtěla i v Berlíně ukázat, co umím a napravit mistrovství světa v Londýně, kde jsem vloni nezaložila. Kdyby se mi povedlo dostat do finále, to už bych byla spokojená úplně maximálně.