Měla jsem i depky, přiznává Hejnová. Na překonání bolesti už si ale zvykla

Ne úplně optimálně. Myslela jsem, že poběžím o něco rychleji (vyhrála v čase 56,08 s). Je hrozně znát, že jsem tak dlouho nezávodila, ale jsem ráda, že jsem se tu dvakrát proběhla, byl to pro mě dobrý trénink směrem k Evropě.

Já myslím, že stoprocentní už nebude nikdy, ani nevím, jestli to ve vrcholovém sportu jde. Ale jsem na tom tak, že můžu běhat, to je pro mě zásadní. Samozřejmě nějakou bolest pořád překonávám, ale na to už jsem si po těch letech zvykla.

Začalo mě to bolet po jednom tréninku. Když to fakt vypadalo dobře a přestávala mě bolet pata, která mě trápila předtím, začalo mě tahat zadní stehno. Zřejmě jsem si přetížila šlachu pod kolenem a ta se hrozně špatně hojí.

Koleno bylo teď v pohodě, až jsem byla překvapená, že mě nebolelo. Ale asi jak jsem dlouho nepoužívala achilovky, tak mě bolí obě. Je to věčný boj, ale jsem zvyklá. Musím hodně povolit lýtka a věřím, že aspoň takhle budu schopná běžet.

Pořád si říkám, že před olympiádou jsem měla jeden kulhavej start, pak jsem byla čtvrtá a dokázala z toho vytlačit čas pod čtyřiapadesát. Věřím, že budu na Evropu připravená. Potřebuju velký závod. Naštěstí to v Evropě není moc nabité, spousta favoritek je taky zraněná. Já věřím, že nějaká medaile padne. A dám do toho všechno, aby byla ta nejcennější.

Samozřejmě mě to mrzelo. Nechtěla jsem riskovat a na Evropu se připravit, občas jsem měla nějakou depku. Je to náročné, ale není se čemu divit, jsem vždycky všude nejstarší. (úsměv)

Určitě. Je pravda, že Evropa pro mě nikdy nebyla taková motivace jako olympiáda nebo svět, ale teď věřím, že to konečně zlomím.