Rubriky:

Atletika

Kdo není bezmozek, poučí se, ví Holuša. Rady dostal i od běžecké legendy

1. srpna 2018 07:28 - Kladno

Dvakrát už letos stáhl svůj český rekord na patnáctistovce, po přechodu do polské tréninkové skupiny jeho výkonnost dál roste. Těžko tak může Jakub Holuša vyrazit na mistrovství Evropy do Berlína s jiným přáním než k triu halových medailí přidat první venkovní. A s nadějí, že cesta na víkendový domácí šampionát v Kladně byla poslední komplikací…

 

ČAS - Eduard Erben

Co vás zdrželo při návratu ze soustředění ve Svatém Mořici?

Měl jsem u Regensburgu nehodu, kterou jsem nezavinil. Stál jsem v zácpě, nějaký Němec v dodávce nedobrzdil, dostal smyk a strhl to do svodidel. Dvě auta minul, ale odrazil se do mě. Měl jsem zničené zadní kolo, hledali jsme servis, jestli s tím můžu pokračovat. Posledních tři sta kilometrů jsem dojel osmdesátkou. Šílené, celé jsem to jel třináct hodin…

Jaký byl přechod z horského prostředí do českých veder?

Je to velký rozdíl, úplně jinak se dýchá. Sluníčko je v horách ostřejší, ale ve stínu bylo patnáct stupňů. Taky se mi teď v Kladně špatně dýchalo, nemohl jsem nabrat vzduch, jak plíce nejsou zvyklé pracovat v tak teplém ovzduší. Byl jsem rád, že se tady můžu rozběhat. Marcin (tréninkový kolega Lewandowski) jede až v pondělí rovnou do Berlína, což si myslím, že není úplně ideální, pokud tam budou podmínky, jako jsou teď tady.

Do Berlína vyrazíte jako čtvrtý muž letošních evropských tabulek, český rekord jste v Monaku posunul už na 3:32,49…

Ani s tím výkonem v Monaku ale nejsem spokojený. Český rekord je paráda, ale dobře se mi neběželo, a když vás porazí sedmnáctiletý kluk (Jakob Ingebrigtsen), nejde být spokojený. Ale jsem rád, že se mi povedlo stabilizovat výkony a nic mě netrápí. Do Berlína nemůžu jet s ničím jiným, než že chci medaili. Na tu venkovní už čekám od mládežníků a připravený jsem dobře.

Závody na mistrovství Evropy ale budou jistě odlišné od těch na Diamantových ligách, běhá se pomaleji…

Samozřejmě, tam se na 3:30 nepoběží, spíš na poslední rychlé kolo. Moc neznamená, když běháte 3:32 na diamantovkách. Šampionáty jsou o rychlém finiši, taktice a ušetřených silách.

Finiše máte vyhlášené…

Ale tu venkovní medaili nemám… Musím běžet takticky dobře, rozhoduje každá maličkost a v závěru jsou všichni rychlí. Ale když poběžím jako loni na mistrovství světa v Londýně, bude to dobré.

Evropské šampionáty jsou pro vás trochu zakleté. Před čtyřmi lety v Curychu jste do finále nenastoupil kvůli náhlým potížím s ledvinami, předloni v Amsterdamu jste cítil křivdu po diskvalifikaci za strčení do soupeře v semifinále.

V Curychu mi odešlo zdraví, už tam jsem mohl bojovat o medaili, o Amsterdamu nemluvě. Byla to moje blbost, na druhou stranu diskvalifikace byla přísná, nikdo tím nic nezískal ani neztratil. Pro mě to bylo hodně smutné, byl jsem naštvaný, ale z každé chyby se poučíte, pokud nejste úplný bezmozek. Doufám, že teď bude průběh závodu bez komplikací.

V Evropě na patnáctistovce v poslední době září norské bratrské trio Ingebrigtsenů. Nejstarší Henrik má medaile z posledních tří šampionátů, prostřední Filip je letos nejrychlejší v Evropě a sedmnáctiletého Jakoba jste sám zmiňoval…

Vůbec nevím, co si o tom myslet. Filip letos běžel 3:30,01, to je neskutečný výkon. Pamatuju si, jak jsme spolu běželi v rozběhu na halovém mistrovství Evropy v Praze 2015 a vůbec se nechytal. Za rok zvládl 3:32, teď už 3:30, to je obrovské zlepšení. Podle somatotypu vypadá z těch tří nejlíp. Je nejvyšší, má krásný dlouhý krok.

A Jakob?

To nechápu, v sedmnácti běžet 3:31… To je absolutní vesmír. Myslím, že to je světový rekord téhle kategorie, protože u těch afrických běžců často nevíte, kdy se kdo narodil. Ale Ingebrigtsenové fakt tvrdě trénují, nemají to zadarmo. Občas mají i čtyři fáze denně, trénuje je otec, který je takový despota, všechno musejí dělat, jak chce on. A jsou strašně silní i mentálně, nebojí se to rozběhnout ani s nejlepšími Keňany, což také vyžaduje nějakou vyzrálost. Ale v Berlíně nebudou jen oni, jsou tam i silní Britové…

Právě s jejich slavným krajanem a svým kamarádem Mohammed Farahem jste se potkal i na soustředění ve Svatém Mořici. Co jste se čtyřnásobným olympijským vítězem stihli probrat?

Byli jsme na večeři, pokecali jsme a probrali právě i bratry Ingebrigtsenovy. Radil mi, ať se podívám na nějaká videa, že se z toho dá vyčíst, jak je porazit. Gratuloval mi k výkonům, říkal, že vypadám silně. S ním je to vždycky fajn, takové setkání nabije. V Mořici byla spousta elitních běžců, bavil jsem se i se Sifan Hassanovou a Yomifem Kejelchou, člověk se vždycky něco dozví.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika