Článek
Přijdete si jako obhájkyně medaile?
Nepřijdu. Čtyři roky jsou v životě sportovce hodně dlouhá doba, dost se toho změnilo. Nedávno jsem vzpomínala na závod v Curychu. Myslím, že se zkušenostmi, co mám teď, by to bylo jiné. Teď ale zase nevím, jestli mám formu jako tenkrát…
Zdá se, že se jí minimálně blížíte. Při mistrovství světa družstev v Číně jste zašla čas 1:28,40, lepší výkon mají letos jen dvě účastnice berlínského šampionátu.
Mám nejvyšší ambice, nerada chodím do závodů s tím, že chci být pátá. Vždycky chci vyhrát, i když ne vždy to jde. Tabulkové časy jsou pro mě pěkné, ale soupeřky budou jiné než v Číně, kde tvořily závod Mexičanky nebo Číňanky, teď to bude na nás, holkách z Evropy.
Navíc vás po návratu z Číny opět pozlobily okostice…
Podle plánu jsem se víc věnovala běhání a z něj mě začala bolest okostice. Limitovala mě asi měsíc, tak jsem víc jezdila na kole a byla v posilovně, přípravu to zásadně neovlivnilo.
Před třemi lety vám lékaři zjistili únavovou zlomeninu a porušení okostice, což se výrazně podepsalo na olympijské přípravě. Nebála jste se opakování podobných potíží?
Byla jsem u profesora Koláře, aby zjistil, v čem jsou limity mého těla, vyšetření jsme udělali včas a věděli, jak s tím problémem zacházet. Takže jsem se toho úplně neobávala.
Jste teď od medaile v Curychu v nejlepší kondici? Poslední roky vás vždy něco trápilo.
Řekla bych, že ano. Člověk prochází určitým vývojem, ten můj byl ze začátku bezstarostný, pak mě rozhodily i menší věci. Ale s tím, jak jsem na tom byla vloni, se to nedá srovnat, před Riem to bylo také náročné, takže minimálně rozpoložením v hlavě jsem na tom mnohem líp.
Prý jste dokonce zvažovala, jestli se nepřihlásit na chodecký maratón na 50 kilometrů.
Mám hodně natrénováno, trenér mi to nabídl, říká, že to je trať pro mě. Ještě tam není tolik soupeřek, trenér ze srandy říkal, aby mě to pak nemrzelo. Šance na medaili je tam větší, ale dohodli jsme se, že se letos cítím silná na dvacítku a na padesátku mám čas.
Dvacítka bude v aktuálních vedrech možná i milosrdnější…
Mně vedra obecně nevadí, ale je pravda, že poslední dva dny s tím mám i já trochu problém… Doufám, že se ochladí, pak by bylo pro hodně lidí náročné i zdravotně se dostat do cíle. Pamatuju, že když jsem se před devíti lety byla v Berlíně podívat, už ráno bylo vedro. Tak se psychicky připravuju, že bude zase. Pro všechny stejné, ale dokáže zamíchat pořadím.
Na mistrovství světa v roce 2009 jste byla jako čtrnáctiletá dívka s rodinou?
Ano, trénovala s námi Zuzka Schindlerová, která tam závodila. Pro mě to je jedna z prvních a zároveň nejhezčích atletických vzpomínek. I letos věřím, že to bude hezké. Byla jsem v Berlíně vloni na podzim s přítelem a už tam měli upoutávky na šampionát.
Uvidíte v Berlíně závody svého partnera, čtvrtkaře Patrika Šorma?
Jedu do Berlína až ve čtvrtek, tak budu fandit u televize. Trenér mě zná, ví, že by mě lákalo chodit fandit na stadión a spíš by mě to rozptylovalo. Závodím až předposlední den, tak když mi večer nebude moc zle, chci jít aspoň na finále štafety, kde doufám, že kluci budou.
