Článek
Dlouho měl přece jen obvyklejší domácí miláčky – křečky. „Jenže mě přestali bavit, tak jsem na internetu hledal něco jiného a narazil na inzerát s hady,“ vypráví. Dosud s nimi neměl zkušenosti, ale rychle doma sestavil terárium a vyrazil za chovatelem. „Říkal, ať si nějakého vyberu a chytnu. To byl můj první kontakt s hadem,“ vzpomíná plzeňský sprinter.
Rok byl tento had jeho jediným zvířecím parťákem, ale pak se začala sbírka rapidním tempem rozrůstat. „Trochu se to zvrhlo, mám jich doma šestnáct. Samé škrtiče, jedovatých se bojím,“ přiznává. „Největšího mám hroznýše královského, který má přes dva metry. A jako mládě krajtu kobercovou, která v dospělosti mívá okolo tří a půl metru,“ říká.
Skříně už zrušil
Jeden pokoj doma tak vyhradil hadům. „Skříně jsem zrušil a oblečení mám po bednách. Zbyla tam jen jedna postel,“ popisuje. Proto také zatím nákup dalších „mazlíčků“ neplánuje. „Až budu mít větší prostory, ideálně rodinný dům. Ani času není s tréninky a závody tolik,“ vysvětluje Kubeš, který si vyměňuje zkušenosti i s dalšími evropskými chovateli.
Už i terária má upravená tak, aby pro hady byly nepřekonatelnou překážkou. „Je pravda, že ze začátku lezli po bytě často,“ usmívá se. Jeho partnerce ale tolik do smíchu nebylo. „Několikrát nám v noci lezl had po posteli. Přítelkyně to ze začátku nedávala a probudil mě jekot. Teď už mám terárka vychytaná,“ ujišťuje.
Podobná záliba není úplně levným koníčkem. „Jsou i hadi za 200 000 korun,“ říká Kubeš. „Ale na to nemám, naštěstí jsem většinou kupoval od lidí, kteří se jich zbavovali. Nejlevnější za tři stovky, nejdražšího mám kolem 15 000,“ líčí. Ušetřit dokáže i na stravě. „Vyšla by tak na tisícovku měsíčně, tak si chovám myši sám, přebytky prodám a jsem na nule,“ vypráví.