Článek
Jaké máte zatím na konání poháru ohlasy?
Vždycky jsou začátky těžké. To, co se při mistrovství světa ladí třeba při rozbězích, my mohli ladit během prvního dne. Nebudu zastírat, že jsme určité problémy se sladěním grafiky a dalších věcí v úvodu řešili. Na druhou stranu jsem byl potěšený, jak fungovali rozhodčí při eliminačních závodech, kde jsme viděli nějaká pochybení při testu v červnu. Čipy zafungovaly, rozhodčí byli poučení.
Třeba Keňana Koeche na stýplu museli odchytit až sto metrů za metou, kdy měl odstoupit.
To se stává i při tradičních závodech, že si závodníci třeba spletou počet kol, to neovlivníte. Nebyla to chyba rozhodčích ani systému. Ale průběh byl mnohem plynulejší než v roce 2009 v Leirii při mistrovství Evropy družstev, kdy se to testovalo poprvé. Tam hned při prvním běhu Španělka neodstoupila a pak doběhla do cíle první, což bylo dost frustrující.
Jak vnímáte testovaná pravidla? U atletů si moc popularity nezískala…
Udělala se proto, aby atletika nebyla statická. Nejhorší bude, když budeme tvrdit, že všechno funguje tak, jak fungovalo léta. Nikdo nechce měnit atletiku jako takovou, olympiády fungují, mistrovství světa také a tradice zůstává. Ale každá soutěž by měla mít svůj charakter.
Pro Kontinentální pohár se tedy podle vás hodí?
Viděli jste finále Diamantové ligy v Curychu a Bruselu, tak tahle soutěž, která je o týden později, by měla mít trochu jiný formát. Každá taková změna si hledá místo na slunci. Já byl hrozně pozitivně překvapený. Osobně jsem čekal daleko horší vlnu vyjádření od atletů. Seb (šéf světové atletiky Coe) to říkal na tiskovce: „Pokud něco nezkusíte, nezjistíte, jak to funguje. Hlavně musíte mít nějakou odvahu.“
Ale chápete kritické ohlasy, když atletům vadí, že s nejlepším výkonem nevyhrají?
Jasně, že tam jsou diskuse. Když Perkovičová hodila nejdál, pak selže v jednom pokusu a je druhá… Těch variant je spousta, důležité je hledat ideální řešení, být laboratoří světové atletiky, myslím, že tato soutěž by takovou ambici mít měla. Atleti to vidí ze svého úhlu pohledu a nemůže se jim nikdo divit. My to zas vidíme ze svého úhlu a musíme hledat řešení.
Byla pro vás zklamáním volná místa v hledišti při sobotním programu? Stadión byl oficiálně vyprodaný.
Musím říct, že mě to strašně mrzelo. Byl jsem překvapený a smutný, dělali jsme dlouhou analýzu. Projeli jsme všechny lístky, které prošly turnikety, abychom se dopracovali k tomu, jak se to může stát. Protože říct, že je vyprodáno a dívat se na stadion, kde byla volná místa, není příjemné.
Na co jste při analýze přišli?
Efektů bylo víc. Ne všechny školy přijely v plném počtu dětí. Nevím, jestli to bylo tím, že ráno pršelo a rodiče děti neposlali, ale měli jsme propad asi tisíc lístků. Druhý efekt, který to výrazně ovlivnil, byl, že 476 míst, co si garantovala IAAF jako týmové sedačky, byly totálně prázdných. Také se stalo, že lidé, kteří si ty lístky koupili a zaplatili je, takže to nemá dopad na rozpočet, nepřišli. A další efekt, že výborně fungovala tribuna na rozcvičovacím stadiónu a fanzóna, kde to děti bavilo a dostávali dárky, tak pak neseděli v hledišti… Takže z 13 649 majitelů lístků jich na stadión dorazilo 10 800.
Jaká je další pořadatelská ambice české atletiky? Už mnoho soutěží, které by se daly uvítat, nezbývá…
Tato akce nás hodně vyčerpala, výrazně přesahuje rámec republiky. Až si odpočineme, něco hledat budeme, atletika se musí rozvíjet. A kdybychom se bavili, že chceme něco většího, tak co je větší? Reálně jedině mistrovství Evropy. Ale to je o rozpočtu ve výši miliardy v neolympijském roce, v olympijském se dostanete se na třičtvrtě miliardy.
Ostravský stadión by takové akci vyhovoval?
Technicky ano. A kapacitně? Je těžké ufinancovat akci, když příjem ze vstupenek byste generoval na zhruba 10 000 lístků při všech blokacích… Museli bychom nasadit hodně vysoké ceny, což nemyslím, že je pro tento region ideální. Přemýšlíme o všem, Evropě ani světu se nezavřeme, ale určitě ne pro nejbližší čtyři roky.
