Článek
„V hale bylo asi padesát lidí, říkal jsem si, že tak s pěti z nich se znám. Přišlo jich za mnou asi osmačtyřicet. Atleti, trenéři, všichni,“ usmíval se den před vstupem do víkendového sedmiboje. Reakce soupeřů bylo rozporuplné. „Francouz Barras se divil, ale u Rusů kromě Lobodina bylo vidět, že jsou zklamaní, že jsem přijel,“ všiml si.
Birmingham bezpečně poznával, před čtyřmi lety tady vybojoval na halovém mistrovství světa bronz. „Pamatoval jsem si to přesně, mám fotografickou paměť,“ přiznával. Seděl v křesle hotelového foyer, s krátkým sestřihem a tričkem s natištěnou svojí fotografii, na níž představoval Indiana Jonese. „Ale to s tím mým zraněním nemá nic společného. Byl to vždycky můj oblíbený hrdina, tak jsem si to nechal v Americe udělat,“ vysvětloval obhájce halového evropského zlata.
O tom, zda zůstane halovým mistrem Evropy i na příští dva roky, bude definitivně jasno zítra netradičně brzy - už kolem třetí hodiny. „Ten časák není nic moc. Sobota je super, ale v neděli to mohli posunout o hodinu později,“ vykládal. Start překážkové šedesátky ho čeká už ve čtvrt na deset dopoledne. „To znamená vstávat tak ve tři čtvrtě na šest.“
Šebrle se v sobotu trochu obává jen dálky. „Před dvěma týdny jsem byl dost unavený, nešla mi dálka ani výška, ale jak to opadlo, do výšky už mi to skákalo. Dálku jsem od té doby nešel, tak jsem na to zvědavý,“ přiznával.
