Článek
Překvapilo vás, jak daleko Nikola na začátku sezony hodila?
Ten výsledek mě moc potěšil. V tom je krása oštěpu, že když se všechno sejde, odletí tak daleko, že to třeba ani nečekáte. I když vím, že natrénováno má, překvapilo mě to. Nikola byla v přípravě zdravější, rychlejší a silnější. ale jak víc trénovala, tak i unavenější. Čekal jsem, že se to spojí až trochu později v sezoně.
Jak jste na tom vy jako závodník? Poslední roky vás trápilo koleno…
Musím říct, že jsem přípravu zvládl po několika letech bez kompromisů. Neřešil jsem žádný větší problém, cítil se dobře. První závod v Japonsku mi nevyšel podle představ, trochu mi ta cesta zamotala nohy. Ale vím, že můžu letos hodit daleko, limit pro mistrovství světa je 83 metrů, rád bych splnil i ten mezinárodní olympijský 85 metrů, ale musím si dávat postupné cíle.
Vítězslav Veselý (vpravo) po boku dalšího kouče Nikoly Ogrodníkové Rudolfa Černého.
Jak jste se zbavil bolestí kolene?
Ty problémy jsou chronické, úplně dobré to nikdy nebude. Ale vím, že jsem odtrénoval, co jsem potřeboval, naučil jsem se s tím zacházet. Dávám na své pocity, snažím se nedělat nic, co by mohlo ty potíže zhoršit. Našel jsem způsob, jak nahradit odrazy a nastavil jsem si v hlavě, že se nic neděje, když třeba jeden trénink vynechám. Pomohlo mi i setkání s ostravským trenérem Otou Pospíšilem, který trénuje mladé baseballisty, spolu jsme cvičili na zpevnění, pomohlo to i Nikole s ramenem…
Už jste si našel i způsob, jak skloubit dvojroli závodník-trenér?
Už druhý rok se připravuju bez svého trenéra, tak je pro mě dobré, když na tréninku nejsem sám. Všechny soustředění jsme spolu s Nikolou a můžeme si navzájem poskytnout ten servis při trénincích. Dokážeme si poradit, zároveň se Nikolu snažím připravit, aby byla samostatnější. I pro mě je cenné předávat někomu zkušenosti a poznávat oštěp z druhé strany, přece jen jsem do toho spadl rovnýma nohama.
Na stadionu ale trávíte dvakrát víc času.
Také jsme zkoušeli, že jsme házeli oba, ale já se potřebuju při svém tréninku soustředit na sebe, aby ta práce nebyla polovičatá. Pořád jsem závodník. Tak se to snažíme rozložit, odhážu si já, pak Nikola, každý si k tomu něco řekneme. Když jsem se osamostatnil, měl jsem trochu strach trénovat někoho dalšího, ale pak se do hry dostal trenér Ruda Černý jako další aspekt v naší přípravě. Na podzim byla Nikola většinou s ním, i já s jeho skupinou odběhal část přípravy, od prosince na soustředěních už jsme byli víc spolu i tím, že Ruda byl hlavně s Bárou Špotákovou.
