Článek
V nejsilnější domácí konkurenci jste na úvod sezóny vyhrál, chcete se dostat do pozice české výškařské jedničky?
Já takhle nepřemýšlím. Emoce, co se týče soupeřů, se mi daří odstranit z hlavy. Já chci myslet jen na sebe. Možná to zní sobecky a v civilu rozhodně takový nejsem, ale ten sportovní život je strašně krátký.
Zdá se, že o skákání hodně přemýšlíte.
Výška je psycho. Když nad ní nezdravě přemýšlíte, sejme vás to. Není to stovka, kde jsou na startu ti kluci vedle sebe. Výška je souboj chlapa a laťky, a když ta tam zůstane, tak jste vyhrál.
Kdy jste poznal, že ta forma je víc než slušná?
Při prvním pokusu na 227. To jsem cítil, že to musím chytnout za pačesy. To mi rve do hlavy Honza Železný, že co dělá šampióna šampiónem, není to, jak dovede trénovat a jak se dokáže připravit, ale to, jak dokáže závodit. A to já také pořád úplně neumím.
Jan Železný vám tedy dělá takového mentora?
Honza dělá mentora všem, kdo o to mají zájem, protože Honza je mentor. Pro mě je studnicí vědomostí. Právě on byl ten závodník, jak jsem o tom mluvil. To dokázal vloni na mistrovství Evropy, kde získal bronz. Před závody jsem se tam s ním bavil a on říkal, že když si první pokus pohlídá a hodí ho dobře, bude mít medaili. On si ho pohlídal, hodil ho dobře a měl medaili…
Vám se na velkých šampionátech formu nedaří prodat. Čím to?
Problém je v tom, že hlavní závody jsou na konci sezóny. A v mých letech už nejde, abych z jednoho tréninkového cyklu vydržel celou sezónu. Ale člověk zároveň musí jezdit na velké mítinky, aby získával body a nepropadl se v žebříčku, protože pak by ho nikam nezvali. Ale chci si po mistrovství republiky dát desetidenní pauzu bez závodů a umístit tam tréninkový cyklus.
