Článek
Co chybělo, abyste po třech dnech opět zlepšila český rekord?
Ty skoky na 470 už šly hodně rychle za sebou, byla jsem trochu unavená. Při prvním foukal hodně silný vítr. Vzala jsem si tvrdší tyč, trenér čekal, až se vítr utiší, ale mě už pak nebavilo čekat, tak jsem to chtěla zkusit i v protivětru. Pak jsem si vzala měkčí tyč a už to byly lepší skoky. Ten druhý byl nejnadějnější.
Na třetí závod během týdne přesto velmi slušný výkon...
Určitě mám radost. Také to čekání na můj první pokus v soutěži bylo hodně zdlouhavé. Než jsem se dostala ke skoku, uplynuly dvě hodiny. Jenom jsem čekala a koukala.
Sledovala jste ostatní tyčkařky na nižších výškách?
Spíš jsem koukala na překážky a kouli. Na skákání se snažím nekoukat, abych se pak mohla koncentrovat na sebe. Akorát na Romču Maláčovou, se kterou trénuju, jsem se dívala.
Neztrácí pak rozcvičování před závodem smysl, když dvě hodiny čekáte?
Jinak to nejde, pak už bych si nemohla skočit. Musím si vyzkoušet, jak se tu skáče, ale pak se stejně rozvičuju ještě jednou.
Jak se po takové pauze koncentrujete na první skok?
Měla jsem strach, že se mi to ani nepovede, už jsem skoro usínala. Naštěstí jsem se pak probrala a těšila zase na skákání.
Co vám před závodem říkal váš přítel Tomáš Janků?
Že mám skočit 480, 490 a jít domů. (úsměv)
Vy jste si dala na stojany 470, nechcete tedy český rekord zlepšovat po centimetrech jako Isinbajevová světový?
Už na Tretře jsem skákala 471 dobře, tak jsem to chtěla zkusit. A 470 zní přece líp než 466.
Kdy by tedy český rekord mohl padnout?
Budu se o něj snažit, nejbližší závody jsou Zlaté ligy v Paříži a Římě. Teď mám pár dní volna a těším se zase domů, čeká mě trénink.
