Rubriky:

Atletika

Koulař zapálil dům, trpěl v sirotčinci a teď chce zlato z Ósaky

6. srpna 2007 08:49 - PRAHA

Zní to jako příběh z podprůměrné jihoamerické telenovely. Příběh o chlapci, který zapálil dům, pak skončil v sirotčinci, následně se usmířil se svojí matkou a nakonec se z něj stal mistr světa. Přesně tak může vypadat životní story amerického koulaře Reese Hoffy. Jen ta vysněná tečka v podobě světového titulu mu zatím schází.

Za měsíc už to ale tak být nemusí. Do Ósaky pojede jako největší favorit koulařské soutěže. V pátek v Londýně nejprve klečel se zvednutýma rukama, pak se chytl za hlavu a položil své 115 kg vážící tělo na zem. Takhle se radoval ze svého osobního rekordu, když kouli poslal o 43 centimetrů za 22 metrů, tedy za hranici, kterou dosud marně atakoval. „Neuvěřitelné,“ neustále opakoval. Dál než on hodilo v historii jen deset koulařů, po roce 2000 jen tři.

Ztratil bratra

Hoffovi je 29 let, jenže před 29 lety nikdo se jménem Reese Hoffa neexistoval! V Kentucky se v říjnu 1977 narodil Maurice Antoine Chism. Otce nepoznal a jeho matka mu nepřipravila idylické dětství. Vždyť se jí narodil v patnácti letech a to už jednoho dvouletého syna měla! Když se jako malé dítě počural, zavírala ho na záchod. Pravda, sám byl nezbedné dítě, jednou se mu při hrátkách se zapalovačem podařilo zapálit závěsy a shořel celý dům.

Jeho matka Diana přestala péči o své potomky zvládat a odvezla obě děti do velkého domu s dlouhými chodbami a spoustou dětí – sirotčince svatého Tomáše a svatého Vincenta v Louisvillu. „Myslela jsem, že to pro ně bude lepší,“ vzpomínala Diana Chismová v deníku Washington Post. „Pořád jsem doufal, že zítra přijede. Ale nestalo se,“ vybavoval si Hoffa.

Krátce před svými pátými narozeninami poznal svoji novou rodinu. Steve a Cathy Hoffovi už měli ve svém domě v Kentucky několik psů, čtyři děti a další bylo na cestě, ale chlapce, kterému dali jméno Michael Reese Hoffa, hned přijali mezi sebe. První jméno si dokonce vybral chlapec sám – po svém oblíbeném hrdinovi ze seriálu Knight Rider.

Jenže jeho bratr Lamont v sirotčinci zůstal. Hoffovi chtěli i jeho, ale vedení sirotčince odmítlo vydat do už tak početné rodiny další dítě. „Ztráta bratra, to bylo to nejhorší,“ vybavil si Hoffa.

Auto v jedné ruce

Reese novým rodičům doslova rostl před očima. A hlavně sílil. Příklad? Když dostal řidičský průkaz a vyjel si s Fordem Escort, píchnul. A tak gumu vyměnil. Jenže bez heveru! Levou rukou nadzvedl předek auta a pravou vyměňoval...

Hoffa si žil spokojený život, studoval na univerzitě, v kouli se stále zlepšoval... Ale v hlavě mu pořád hlodaly myšlenky: Kde je moje biologická matka? A co dělá můj bratr? „Já se na ni vůbec nezlobil, byla v těžké situaci,“ vysvětloval Hoffa.

Když jezdil po závodech, hledal v telefonních seznamech jméno své matky – Chismová. Jenže ona už se po svatbě jmenovala Wattsová... Stejnou snahu měla i jeho biologická matka. Začala skládat mozaiku, na jejímž konci mělo být setkání s Reesem. Jenže ona nevěděla, že se jmenuje Reese...

Shledání přes internet

Přesto měl příběh s detektivní zápletkou šťastný konec. Na jedné internetové stránce, která slouží k hledání ztracených dětí, našel Reese text: „Hledám chlapce, jenž byl dán k adopci ve svých čtyřech letech v roce 1981. Jmenoval se Maurice Antoine Chism a měl staršího bratra.“ Nadšený Reese odpověděl dlouhým mailem.
A devatenáct let poté, co byl odložen do sirotčince, se oba setkali.

„Omlouvám se za ten požár,“ byla jedna z prvních slov dojatého Reese. „Byla jsem v šoku, že mi pořád říkal mami,“ přiznávala paní Wattsová. A když se v roce 2005 Hoffa ženil, na svatbě si poplakaly obě ženy – ta, které říká „A-mom“ jako adoptivní matka, i „B-mom“, tedy biologická matka. Jen setkání s bratrem tak veselé nebylo, Lamont byl totiž za podvod odsouzen na pět let.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika