Článek
Poslední dny tak strávila na ose Praha-Bangkok-Praha-Ósaka. „Po příletu z Thajska jsem byla doma pět dnů a čekala mě cesta do Japonska,“ popisuje studentka medicíny svůj program. Navíc cesta do Ósaky nebyla zrovna hladká, po zpoždění v Praze zmeškala část výpravy spoj v Soulu a délka přesunu se protáhla na 18,5 hodiny. Ledvinové by přesun ulehčila možnost přeletět z Bangkoku rovnou do Ósaky. „Ale to se nepodařilo zajistit,“ krčí rameny.
Jak kladivářka zvládá výrazné časové posuny? „Co jsem přiletěla z Bangkoku, chtělo se mi pořád spát. Se spaním já rozhodně problémy nemám,“ usmívá se čerstvě dvaadvacetiletá vrhačka. Na posezónní dovolenou, třeba do Malajsie, byste ji ale přemlouvali marně. „Do Asie na dovolenou asi nikdy, tenhle rok mi bohatě stačí,“ směje se.
Kromě změny času se musí vyrovnat se změnami podnebí - v Ósace je téměř 90procentní vlhkost. „To bylo v Bangkoku podobné, člověk se strašně potí, ale zvykne si,“ vypráví.
Důkazem, že se dokáže se specifickým podnebím dobře srovnat, je bronz z Univerziády. „Pravda je, že soupeřky se s tím srovnávaly hůř,“ uznává. Atletické soutěže probíhaly v Bangkoku za nezájmu diváků. „Chodili jen sportovci, já závodila v půl deváté a skoro nikdo tam nebyl,“ popisuje letošní vicemistryně Evropy do 23 let.
V Ósace by si měla zaházet před výrazně početnější kulisou. „To je dobře, navíc je kvalifikace dopoledne, to házím radši,“ těší se. Ale finále je na programu večer... „S tím bych se snad srovnala,“ zasní se. Kolik na něj bude třeba hodit? Ledvinová se otočí na svého otce i trenéra. „Tak 69 a půl metru,“ tlumočí jeho odhad kladivářka s osobním rekordem 67,63 m, ale s vírou, že v jejích silách je i magická sedmdesátka.
