Článek
Na posledním závodě atletické Zlaté ligy v Berlíně vám v neděli tyče prý dorazily až pár minut před závodem. Kde se stala chyba?
To doteď pořádně nevím, ale zřejmě to byla vina organizátorů. Z Bruselu do Berlína tyče normálně dorazily, byla jsem se dívat a v hotelu byly i moje. Když jsem ale přišla hodinu před závodem do sektoru, můj vak s tyčemi tam nebyl. Myslela jsem, že si ze mě dělají legraci, protože tyče všech ostatních tam byly. Vlétla jsem na ně a oni krčili rameny, že se asi ztratily. Když jim i Monika Pyreková potvrdila, že je v hotelu viděla, najednou je 5 minut před závodem přivezli...
To není zrovna moc času na rozcvičení...
Dvakrát jsem si skočila ze šesti kroků, pořádně jsem se rozcvičovala až při závodě... Na to, jak jsem byla vytočená, ten můj výkon (452 cm - pozn. red.) ještě nebyl vůbec špatný.
Už se vám někdy něco podobného stalo nebo to byla premiéra?
Byla to premiéra a doufám, že i derniéra (pousměje se).
Mohl vám pomoct aspoň trenér Patera?
Ani tam nebyl, pojede až do Stuttgartu, už se mu hojí hlava.
Jak to? Co se mu stalo?
Seknul sebou doma, spadl na dlaždičky a pěkně si pomlátil hlavu. Museli ho šít, vypadá trochu jak zombie (úsměv).
Náladu si můžete spravit v sobotu při Světovém finále ve Stuttgartu. Těšíte se víc na něj nebo na dovolenou?
Na obojí. Po Curychu jsem se vzpamatovala, v Bruselu už jsem chytla techniku, tak když nebude ve Stuttgartu velká zima, dá se tam něco skočit. V neděli kouknu na Tomáše ve výšce a pak už se budeme chystat na dovolenou na ostrov Kos.
