Hlavní obsah

Staněk už vládne světu! Společenský typ ožil mezi parťáky

Michal OsobaSport.cz

Na letošní světové tabulky se mu bude dívat moc hezky. Koulař Tomáš Staněk vyhrál mítink ve středočeských Nehvizdech výkonem 21,23 m a stal se světovým lídrem. S vědomím, že sezona se teprve rozjíždí a klíčový závod přijde v březnu při halovém světovém šampionátu v Nan-ťingu ale českého rekordmana spíše hřála kvalitní série se dvěma dalšími pokusy za 21 metrů, která naznačuje, že po změně trenéra je na správné cestě.

Foto: ČAS - Eduard Erben

Koulař Tomáš Staněk při mítinku v Jablonci.

Článek

Jak vás těší, že po druhém startu sezony máte limit pro vrchol halové sezony a vedete světové tabulky?

Já věděl, že silově, rychlostně i skokansky jsem na tom dobře, jen to chtělo vyladit techniku a dostat tam dynamiku. Limity jsou v technických disciplínách vysoko, ale jestli chci přemýšlet o vyšších příčkách, musím házet daleko za něj. A na světové tabulky teď kašlu, spíš jsem rád, že jsem dostal správný impulz. V sobotu v Jablonci jsem to nebyl já, na tréninku jsem se s tím taky trošku pral, teď jsem konečně přišel na to, jak se posouvat dál, abych se v tom cítil a trenér byl spokojený.

Po dvou letech jste se vrátil k Petru Stehlíkovi. Hodně jste měnili techniku?

Trochu ano. Odvykl jsem si pracovat s trupem a nohama, celkově kouli rozjíždět. I vloni jsem říkal, že jsem kouli nepředběhl. Pracovali jsme na tom, abych jí utekl.

I při mistrovství světa v Dauhá jste mluvil o tom, že světová špička se posouvá vpřed, zatímco vy trochu přešlapujete na místě. Může být trenérská změna impulzem, který vás nakopne?

Byl to jeden z důvodů. Cítil jsem, že v tréninku je to takové unavené, jak je chodím sám. Nebylo to ono, potřeboval jsem někoho, s kým se můžu hecovat a s kým pokecám. I když jsme s Honzou (bývalým koučem Tylčem) kámoši, byli jsme jen ve dvou. A já jsem společenský typ, doma máme taky furt nějaké návštěvy. Musím být mezi lidmi.

Takže si teď užíváte, že opět trénujete se svým dlouholetým parťákem Ladislavem Prášilem?

My se vídali furt, ale nová skupina mi prospívá. Je tam hecování, sranda, cítím se líp. Mladé kluky jsem moc neznal, ale rychle jsme se seznámili. Také jsem měnil prostředí, musím přestoupit z Dukly do Vysokoškolského sportovního centra… Je to taková obměna v olympijském roce, ale kdy jindy, když ne teď.

Jak jste Petra Stehlíka oslovil?

Napsal jsem mu, ještě když byli v Africe, a za dva dny se měli vracet. Zavolali jsme si, sešli se. Spíš jsme pak řešili přestup, s mým jménem je ve střediscích trošku problém. Není to, jako kdyby odcházel čtrnáctimetrový koulař. Bylo to trochu nepříjemné, létal jsem mezi řediteli, papíry, k tomu ještě doktory s natrženým bokem. Bylo to hektické, ale je to za námi.

Reklama